Pamětníci dávají k lepšímu, jak v roce 1941, když wehrmacht obsadil Řecko, zrekvíroval tamní úrodu pomerančů a distribuoval ji po okupovaných zemích, aby lidem předvedl luxus "nové Evropy". Jiní upozorní na pomeranče z poválečných dodávek UNRRA. Mladší si vzpomenou na příslovečné kubánské pomeranče z doby, kdy Castrovou protihodnotou za československé zbraně byly jen ony a mramor pro pražské metro.
Slyšeli jste to? Prý budou pomeranče! Tak zněla zásadní zpráva ještě před dvaceti lety. Lidé odkojení těmito poměry nechápali, jak mohou anarchisté útočit na účastníky vídeňského plesu v Opeře -považte, v zimě! - pomeranči.
Dnes se na pomeranč a vývoj jeho ceny díváme jen očima pozorovatele akciových trhů. Říkáte banalita? Jistě, ale z takových banalit se skládá zdánlivá samozřejmost naší svobody.