České zdravotnictví totiž nijak zásadně nepropadá ve srovnání s ostatními zeměmi a přitom funguje laciněji. Zájem mnoha podnikatelských subjektů vstoupit do oboru svědčí o tom, že zde pro zúčastněné stále je prostor pro zisk, a to nelze pominout plýtvání, kterým systém ročně živený více než dvěma sty miliardami trpí.
Zvyšování podílu na HDP však v příštích letech nečekejme. ČSSD o ně usiluje, ale žádné budoucí vládě na takový luxus nezbude, rozpočet bude dusit krize. Jediná cesta, jak vylepšovat situaci, bude zvyšovat spoluúčast pacientů, která je i v evropské konkurenci u nás podprůměrná. Poplyne-li více z našich peněženek, může zdravotnictví ušetřit a zároveň se vylepšovat. Cesta bezhlavého rušení regulačních poplatků se ostatně začíná jevit jako slepá i ČSSD, když v poslední době vrcholní představitelé této strany mluví o připlácení. Nereálná očekávání pacientů-voličů vytvořil populismus tučných let.
ZVĚŘINA: Zdravotnictví levné, ale dobré
Ze srovnání OECD vyplývá, že české zdravotnictví je levné. Respektive že vynakládáme „jen“ necelých sedm procent HDP na zdravotnictví. Není to, pravda, ukazatel zásadní, protože nijak nezohledňuje účelnost vynaložených prostředků, ale je v podstatě optimistický.