Ťulpas chce rozvrátit státní zadlužené finance ještě dalším pokud možno astronomickým dluhem, chce vytvářet něco z ničeho. Dostal nás všechny do biliónové šlamastyky a přitom se tváří jakoby nic. Jeho bohulibý záměr je diktován pýchou (budeme jako bohové), osobní ješitností a neochvějnou vírou, že to za něj, až zbankrotujeme, odnesou jiní. V tom posledním má bohužel pravdu.
Politika je u nás zvláštní druh podnikání, za které politický podnikatel nenese finanční odpovědnost, a z té morální si vrásky nedělá. Snad proto se může chovat tak arogantně.
Ťululum naproti tomu je velmi vychytralý. Nechce sice rozvracet (naše) státní finance, velmi si totiž váží soukromého majetku a zvláště jeho luxusního odlesku, trpí také všemi ješitnostmi novozbohatlíků jako jsou kuličky, jachty a plážové atrakce (nechá se dokonce v trenýrkách vyfotit i na plakát, aby ho každý viděl), a nejraději by veškeré svoje státní záležitosti projednával v prostředí exotické opulence.
Stát považuje za své oprávněné léno a podnikatele se státní účastí za přirozenou součást politiky. Je to politický velkopodnikatel, který se udělal pro sebe, a strašně se diví, když jej bankéři ze Švýcarska upozorní, že jeho obchodní partneři by měli vědět odkud pochází jejich majetek. Obchodní tajemství je přece svaté.
Náš volič je mírně řečeno tak trochu schizofréní. Nadává na oba podnikavce Ťulpase a Ťululum, ale změnit zatím nic nehodlá.
Doufejme, že ten pravý volič je ještě na prázdninách a tak unikl veřejnému průzkumu. Cožpak opravdu máme jenom volbu mezi levou chudobou socialismu a pravou vládou kleptokracie? Snad tu ještě jsou nějací konzervativci.
