I tady Peking sází na inženýrský přístup. Podobně jako z nadaných holčiček vydriloval gymnastky sklízející olympijské medaile, si vybírá i budoucí vědce, techniky, inovátory. Ve světové konkurenci jde "především o to, kdo má nejvíce talentu", tvrdí šéf příslušného čínského programu. To neví, že vedle měřitelného IQ existuje i emoční a sociální inteligence? Že úspěch víc než na drilování samotného talentu může záležet na otevřenosti prostředí, ve kterém se talenty uplatňují?
U nás zaznívá argument proti víceletým gymnáziím: po odchodu nadanějších dětí klesá průměrná úroveň mezi těmi, co na základce zůstanou. Tohle v miliardové Číně nikoho nezajímá. Žádná jiná země na světě nedělá tolik pro rozevírání svých společenských nůžek. Doba, kdy neexistence sociálního systému se z výhody promění v nevýhodu, může přijít dříve, než si Peking sám myslí.
PETRÁČEK: Talentem k drilu
Slyšíme-li, že Čína kultivuje dětské talenty, měli bychom se cítit zaskočeni více než už banálně známými fakty: že Čína umí cokoliv okopírovat, že kašle na autorská práva, na ekologické standardy i na sociální systém – že díky tomu všemu nás Zápaďany svým úspěchem prostě převálcuje. V mnohém asi neodvratně ano. Ale v kultivaci talentů? To teprve uvidíme.