Vážená redakce, ve fejetonech Ludvíka Vaculíka nacházím poutavy popis momentek všedního života.Zvlášť zpozorním, když - ač zřídka - zabrousí do vnitřní politiky. Jeho poslední úvaha o komunistech se tradičně nese v duchu jednoduché, ale pádné argumentace: vždyť k podobným vývodům jsme dávno dospěli i my, pomyslí si mnozí.
Napadá mě, jak by dialekticky kontrovali komunisté na jednotlivé body. L.V.:Možná, že nám režim přinesl něco dobrého, ale to bylo vždycky placeno nějakou hrůzou . . . Kom.: To říkali i jezuité - účel světí prostředky! L.V.: Jak se dá omluvit zeď, kterou odřízli národ od světa? Kom.: Komunizmusmu lze dosáhnout jen bez infiltrování prožluklé západní ideologie. L.V.: Oni se nemohou napravit, protože chtějí nesprávnou věc! Kom.předkládají demagogicky svoji věrouku: Kdo zná víru, kdo zná Krista, ten ví že byl komunista!
Takto diskutovat ls komunisty lze donekonečna.
Napadá mě, jak by dialekticky kontrovali komunisté na jednotlivé body. L.V.:Možná, že nám režim přinesl něco dobrého, ale to bylo vždycky placeno nějakou hrůzou . . . Kom.: To říkali i jezuité - účel světí prostředky! L.V.: Jak se dá omluvit zeď, kterou odřízli národ od světa? Kom.: Komunizmusmu lze dosáhnout jen bez infiltrování prožluklé západní ideologie. L.V.: Oni se nemohou napravit, protože chtějí nesprávnou věc! Kom.předkládají demagogicky svoji věrouku: Kdo zná víru, kdo zná Krista, ten ví že byl komunista!
Takto diskutovat ls komunisty lze donekonečna.