Samozřejmě jsem proti, vždyť je to postoj sedmdesáti procent občanů i většiny zemí EU. Jakmile však řeč odbočí od zavedených sloganů, vidíme Paroubka coby muže tápajícího mimo realitu.
Z průzkumů a reakcí na ně se nedozvíme, že aspirant na vedení českého státu nebere vážně náčelníka ruského generálního štábu, že ho považuje za méně významného než ministra zahraničí i jeho náměstka.
Je to možné? Neví snad Paroubek, že zahraniční zásahy ruské armády neschvaluje parlament, ale přímo Kreml? Že až teď předkládá prezident Medveděv zákon, který by zahraniční mise legalizoval? Ano, Paroubek podceňuje funkcionáře, který s pouhým posvěcením Kremlu může nařídit invazi do jiné země! Podceňuje stát, jehož zákon umožní vojenské mise i z důvodu ochrany ruských občanů v zahraničí!
Uvažování o ekonomickém vlivu Ruska na nás patří podle Paroubka do repertoáru studené války. Neví snad Paroubek o tom, že ruská společnost Surgutněftěgaz překazila svým nákupem maďarské energetiky projekt partnerství mezi ČEZ a maďarským MOL? Tady nejde o ruský soukromý byznys, ale o společnost s úzkou vazbou na Kreml. Ne, to opravdu není studená válka, to jsou rizika současného vývoje, o kterých Paroubek podle všeho nemá páru.
O čem páru má? To prozradí freudovským podřeknutím, když tvrdí, že v příštích čtyřech letech z Íránu nic nehrozí. Proč ve čtyřech letech, když ta cifra v otázce vůbec nebyla? Protože jinak než v horizontu volebního mandátu už Paroubek uvažovat neumí.