Dlouho nám při úklidu přírody od nelegálních skládek odpadu vrtalo hlavou, jak může týž člověk na jedné straně vyznávat vzornou čistotu a upravenost svého domu a pozemku, a na druhé straně s klidnou myslí zaneřádit blízký lesík nebo potok svým svinstvem. Na jedné straně neúnavně luxovat, pulérovat, šampónovat, dokonce ovoňovat vlastní auto, na druhé straně z něj jen tak mezi řečí vrhat otevřeným okénkem do okolí prázdné láhve a cokoliv, čeho se právě potřebuje zbavit. Vysvětlovali jsme si to všelijak, já jakýmsi rozdvojením mysli postižených. Představoval jsem si něco jako příběh čistotného Dr. Jekylla, který se čas od času hororově zvrhne ve špinavce Hyda, a pak, v přechodném pomatení mysli…
Teď mi nechtěně možná napověděl rozluštění té záhady David Vodrážka, garant ekologického programu ODS: "…v onom zeleném imperativu "Mysli globálně, jednej lokálně", upřednostňuji druhou část."
Ale bez ironie, v uvedeném článku se jistě dá s lecčím souhlasit, oceňuji třeba ten postřeh o ekologické efektivnosti hustoty bytové zástavby. Jenže jednat efektivně lokálně bez pochopení širších souvislostí dost dobře nelze. Mohu donekonečna vynášet metráky bahna ze svého opakovaně zaplavovaného domu, a moc si tím nepomohu, pokud lhostejně mávnu rukou nad tím, že dvacet kilometrů proti proudu vykáceli na svazích nad potokem lesy, které při deštích zadržovaly vodu.
Nečekal bych, že někomu může činit problémy pochopit tak samozřejmou zásadu. Zvláště, když ten někdo má na starosti významnou část programu jedné ze dvou nejsilnějších politických stran. Leda, že by, jak se nechaly slyšet špičky ODS, vážně chtěl ten program sestavovat podle toho, co tak kde mezi lidmi zaslechne.