Souhlasím s profesorem Jiřím Zlatuškou, že dnes je problematické po objímání se Beneše se Stalinem a "posléze i předání výkonné moci ve státě do rukou komunistů" stavět mu dnes sochy. Ale nesouhlasím s jeho konstatováním, že "Brno nemázvláštního důvodu E. Beneše v dnešních dnech uctívat a utrácet veřejné prostředky na vztyčení modly, která víc než co jiného slouží jako provokace". Brno totiž z historického hlediska onen "zvláštní důvod" má. A jaký!
Bylo to 12. května 1945, kdy Beneš právě v zasedací síni brněnské radnice pronesl: "Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat". Aby to bylo jasné i jásajícím davům před radnicí, z jejího balkonu zopakoval: "Můj program je – já to netajím -, že otázku německou musíme v republice vylikvidovat." Jinými slovy několik dnů před Benešovou návštěvou řekl předseda KSČ Klement Gottwald brněnským zbrojovkářům totéž, když jim připomněl jejich snaživost při výrobě zbraní pro Wehrmacht. A výsledek?
Brněnští zbrojovkáři v poslední den května 1945, ani ne tři týdny po Benešově výzvě (zopakované v definitivní podobě v jeho projevu 16. května 1945 na Staroměstském náměstí v Praze), sehnali na 30 tisíc brněnských Němců do houfu a pochodem smrti je hnali na rakouskou hranici. Dosud se přiznává 1700 povražděných zejména starců a dětí, těch, kteří dlouhý pochod nevzládli. Byla to etnická čistka s genocidními průvodními projevy, za co dnes haagský tribunál posílá jugoslávské politiky na doživotí do vězení.
Výzvy Beneše k vylikvidování Němců, nejrazantněji pronesené poprvé právě v Brně, měly za následek vyhnání třiapůlmilionové populace Němců z Československa se 40 tisíci – dodnes cudně přiznávanými – obeťmi. To vše začalo právě v Brně.
Navrhuji proto, aby vedle Benešova pomníku v Brně stál také pomník povražděných brněnských Němců z onoho pochodu smrti s nápisem: "Byli jsme z tohoto města, které jsme založili a po stalení pomáhali budovat, na Benešovy výzvy vyhnáni jako dobytek, přičemž nás tisíce násilnou smrtí odešlo do věčnosti. Toto zvěstujeme všem příchozím."
Bylo to 12. května 1945, kdy Beneš právě v zasedací síni brněnské radnice pronesl: "Řekli jsme si, že německý problém v republice musíme definitivně vylikvidovat". Aby to bylo jasné i jásajícím davům před radnicí, z jejího balkonu zopakoval: "Můj program je – já to netajím -, že otázku německou musíme v republice vylikvidovat." Jinými slovy několik dnů před Benešovou návštěvou řekl předseda KSČ Klement Gottwald brněnským zbrojovkářům totéž, když jim připomněl jejich snaživost při výrobě zbraní pro Wehrmacht. A výsledek?
Brněnští zbrojovkáři v poslední den května 1945, ani ne tři týdny po Benešově výzvě (zopakované v definitivní podobě v jeho projevu 16. května 1945 na Staroměstském náměstí v Praze), sehnali na 30 tisíc brněnských Němců do houfu a pochodem smrti je hnali na rakouskou hranici. Dosud se přiznává 1700 povražděných zejména starců a dětí, těch, kteří dlouhý pochod nevzládli. Byla to etnická čistka s genocidními průvodními projevy, za co dnes haagský tribunál posílá jugoslávské politiky na doživotí do vězení.
Výzvy Beneše k vylikvidování Němců, nejrazantněji pronesené poprvé právě v Brně, měly za následek vyhnání třiapůlmilionové populace Němců z Československa se 40 tisíci – dodnes cudně přiznávanými – obeťmi. To vše začalo právě v Brně.
Navrhuji proto, aby vedle Benešova pomníku v Brně stál také pomník povražděných brněnských Němců z onoho pochodu smrti s nápisem: "Byli jsme z tohoto města, které jsme založili a po stalení pomáhali budovat, na Benešovy výzvy vyhnáni jako dobytek, přičemž nás tisíce násilnou smrtí odešlo do věčnosti. Toto zvěstujeme všem příchozím."