Jenže politická strana nemůže bez programu být. Existuje názor, že o důležitých vládních krocích nelze otevřeně mluvit, protože většina veřejnosti by je nikdy nepochopila – je třeba se nechat zvolit a pak dělat, co je nutné. To je nebezpečná iluze. Viz zdravotnické poplatky, které (navzdory všeobecnému přesvědčení) ve volebním programu ODS nebyly. Viz návrh rovné daně, jehož konkrétní podobu vyřkl Vlastimil Tlustý bez konzultace s kýmkoli. Dva důležité kroky, jež ODS neměla vydiskutované, a pak je nebyla schopna na veřejnosti hájit.
Den D se už nedal odsouvat – a program je venku. Je to typický produkt reformátorů, kteří se spálili. Samotné slovo reforma v něm příznačně figuruje jako reziduum, které se nepodařilo vymýtit. Jako upír česneku se autoři vyhýbají čemukoli, za co by je někdo mohl chytit: na školné nebo zdravotnické poplatky v něm nenarazíte. Je v něm řada konzultantských nápadů, které jdou tak nějak správným směrem, ale neskládají dohromady program. Zveřejnění jmen a fotografií místních policistů – na tohle potřebujeme volby? V klíčových otázkách se program opírá o magii. Zastavit relativní růst státního dluhu do čtyř let, vyrovnat rozpočty do osmi let a následně snížit státní dluh na úroveň roku 2009, to vše bez zvyšování daní – jak jinak než magií toho chcete dosáhnout?
Ať vede ODS klidně ještě ostřejší negativní kampaň proti Paroubkovi. Ale pořádný program nám dluží.
WEISS: Strach svazuje tvůrcům programu ODS ruce
Program je zlo. Jako by toto přesvědčení bylo vepsáno v záhlaví programu ODS. Již před pár měsíci Mirek Topolánek avizoval, že příští kampaň nehodlá obtěžkávat konkrétny typu výše daňových sazeb. Prezentaci programu pak ODS oddalovala co nejdéle. Má to svou logiku. Podrobný program má pozitivní motivační hodnotu jen pro velmi omezenou skupinu voličů, zato velký negativní potenciál pro vytváření strašáků ve stylu ODS mínus. Malé zisky, velké ztráty. A v koaličních vládách beztak nikdy nic v čisté podobě neprosadíte.
