Tak to prý může dopadnout, když dopustíme, aby si politici měnili ústavu, jak se jim zlíbí. Tak mluví Miloš Melčák, jeho právník Jan Kalvoda a jejich přívrženci.
Co bychom neměli dopustit, jsou falešné analogie. V tomto konkrétním případě nás mají přesvědčit, že vstupujeme na území, kde se uplatňuje článek 9 ústavy. Je právnickým překladem věty "Ústava není trhací kalendář" a právě přes něj, zejména jeho odstavec 2, vede cesta k oprávnění Ústavního soudu přezkoumávat ústavní zákony. Ten zní: "Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná." Lze s ním souhlasit. Lze ho i milovat. Ale jak ho v praxi používat? A lze se na něj spoléhat jako na pojistku demokracie?
Zaprvé by někdo musel dokázat, že jednorázové zkrácení volebního období zvláštním zákonem nepřijatelně mění ústavní pořádek. Připusťme, že provedení je nesystémové, líné, a třeba i, řečeno s Kalvodou, vekslácké - ale změnil se ústavní pořádek? Sofistická argumentace může učinit ze zkrácení a prodloužení volebního období dvojčata, ale ve skutečnosti je rozdíl mezi nimi zásadní (když Jan Kalvoda v roce 1996 dobrovolně rezignoval na svůj poslanecký mandát, nikdo se neděsil, že by si ho taky mohl prodloužit).
Samotné zkrácení volebního období si ústava představit umí. A k předčasným volbám v demokratických zemích dochází pravidelně.
Ke skutečnému ohrožení ústavního pořádku jistě dojít může. Jenže ten, kdo ohrožuje demokracii, na ústavní orgány kašle. Myslíte, že člověk schopný udělat z koně senátora by naslouchal Ústavnímu soudu? Kdepak, jeho hypotetický nález by se nám hodil leda až při nějakém příštím "vyrovnání se s minulostí". To je potíž s odstavcem 2 - může se uplatnit jen v situacích, kdy je na něj pozdě.
WEISS: Falešné analogie před Ústavním soudem
Prý by prezident mohl být zbaven během velmi krátké doby mandátu. Prý by mohl být jmenován senátorem kůň. Prý by si sněmovna mohla své funkční období taky prodloužit.