Zbyněk Petráček ve své opatrné kritice pana prezidenta dochází k celkem rozumným závěrům o Klausově aktivismu. Některé jeho premisy jsou však od počátku pochybné, a svědčí o pisatelově neinformovanosti. Píše, že den předtím, než otevřel pan prezident novou, tentokrát žárovkovou frontu proti ekologům, podepsal petici proti kůrovci. A v tomto případě, píše Petráček, jednal zbytečně aktivisticky, protože za tímto krokem (tj. bojem proti kůrovci) je i většina občanské společnosti. Nevím, z které pandemické ankety autor podobné závěry vyvodil, ale musím jej upozornit, že opak je pravdou. Zatím v kterékoli seriozní anketě (včetně průzkumů renomovaných agentur) na otázku, zda občané souhlasí se zásahy v bezzásahových (jádrových) zónách národního parku, vždy nadpoloviční většina respondentů odpověděla ve prospěch bezzásahovosti. Jiná věc ovšem je manipulativní otázka (kterou nám média a účelově panikářské petice kladou čím s čím dál tím tupější stereotypností): má se na Šumavě zasahovat proti kůrovci nebo si příroda pomůže sama? Na to nejen já, ale i kterýkoli přírodovědec, včetně správců parku, odpoví samozřejmě, že ze 70% ano. Na těch 70% procentech NP (jinde ve světě, včetně našich sousedů, je to procento daleko nižší, tady máme ještě co dohánět) se proti kůrovci diferencovaně postupovat má a musí. A Krejčího Národní park – což se na Hrad zatím bohužel nedoneslo - to tak také dělá, vesměs dokonce s lepšími výsledky než v okolních hospodářských lesích. Jádro celého absurdního sporu o faktickém zrušení národního parku je však jinde, a anketní otázka jej účelově obchází – zda se má kácet v jádru parku, tj. zda zasahovat v bezzásahovém území. Jelikož na takto položenou otázku je už gramaticky logická odpověď nasnadě, a celá bublina zvaná pandemie by tím splaskla, kladou nám politici a jimi zmanipulovaná média neustále psedootázky.