Několik mých známých se v těchto dnech mne ptalo, co ti Maďaři zase na tom jihu "blbnou", čímž opětovně dali najevo, že neznají ani tak nedávné dějiny svého státu. V souladu s tím se ani nelze divit, že ani v jednom komentáři ať už k tzv. jazykovému zákonu, či ke komárenským událostem nepadla zmínka, jak to vlastně bylo za I.republiky.
Inu I.republika na rozdíl od nynější SR poskytovala svým menšinám rozsáhlá demokratická práva. V tehdejším územně téměř kompaktním maďarském etniku obce měly vlastní maďarskou samosprávu, samozřejmě obecné školy, ve větších městech gymnázia, v Lučenci dokonce učitelský ústav, atd. Avšak už v 5.třídě maďarské obecné byl předmět slovenština, v každé třídě Masarykův či Benešův obraz a já jsem uměl čs.hymnu maďarsky dřív, než česky. To vše se změnilo po válce, kdy Benešovy dekrety zbavily všechny Maďary státního občanství, sapér Vodička by jásal, divoký odsun těch majetnějších byl zastaven až na zásah Spojenecké komise a všude zavlály nápisy a transparenty "Na Slovensku po slovensky". Tedy nic nového pod sluncem.
Rovněž nedávno jsem slyšel reakci dvou mladých Slováků na adresu Maďarů: "Když se jim tu nelíbí, ať se vystěhují". Kdo, kam a proč. Vesnice, ve které jsem řízením osudu prožil čtrnáct let, se do r. 1945 jmenovala slovensky Nekyje, maď. Nyék (nyní Vinica) a shodou okolností tak se jmenoval jeden ze sedmi maďarských kmenů, které zhruba před tisíci lety přišly do maďarské kotliny. Správně na to reaguje pan G. Sedlák, ti tamější Maďaři nejsou imigranti, jejich předkové tam žili už ve stejných dobách jako Češi zde.
Vláda pánů Fica, Sloty, Mečiara a dalších u příležitosti odhalení pomníku Svatého Štěpána zakázala účast maďarského prezidenta. To není diplomatické faux pas, to není chyba, to je něco horšího. To je křupanství a hloupost! Jde o pomník panovníka, který v závěti svému synovi odkázal: "Slabý je stát, kde se mluví jedním jazykem."
Inu I.republika na rozdíl od nynější SR poskytovala svým menšinám rozsáhlá demokratická práva. V tehdejším územně téměř kompaktním maďarském etniku obce měly vlastní maďarskou samosprávu, samozřejmě obecné školy, ve větších městech gymnázia, v Lučenci dokonce učitelský ústav, atd. Avšak už v 5.třídě maďarské obecné byl předmět slovenština, v každé třídě Masarykův či Benešův obraz a já jsem uměl čs.hymnu maďarsky dřív, než česky. To vše se změnilo po válce, kdy Benešovy dekrety zbavily všechny Maďary státního občanství, sapér Vodička by jásal, divoký odsun těch majetnějších byl zastaven až na zásah Spojenecké komise a všude zavlály nápisy a transparenty "Na Slovensku po slovensky". Tedy nic nového pod sluncem.
Rovněž nedávno jsem slyšel reakci dvou mladých Slováků na adresu Maďarů: "Když se jim tu nelíbí, ať se vystěhují". Kdo, kam a proč. Vesnice, ve které jsem řízením osudu prožil čtrnáct let, se do r. 1945 jmenovala slovensky Nekyje, maď. Nyék (nyní Vinica) a shodou okolností tak se jmenoval jeden ze sedmi maďarských kmenů, které zhruba před tisíci lety přišly do maďarské kotliny. Správně na to reaguje pan G. Sedlák, ti tamější Maďaři nejsou imigranti, jejich předkové tam žili už ve stejných dobách jako Češi zde.
Vláda pánů Fica, Sloty, Mečiara a dalších u příležitosti odhalení pomníku Svatého Štěpána zakázala účast maďarského prezidenta. To není diplomatické faux pas, to není chyba, to je něco horšího. To je křupanství a hloupost! Jde o pomník panovníka, který v závěti svému synovi odkázal: "Slabý je stát, kde se mluví jedním jazykem."