V první půli 90. let se dokázal nejlépe zorientovat v prostředí rozkladu tradičních stran, zvykl si i na nový volební systém a zjednodušil kdysi nepřehledný politický boj na soupeření táborů pravice versus levice.
Koncentroval ve svých rukách obrovskou moc, kterou ale nedokázal proměnit v pozdvižení stagnující italské ekonomiky. Místo toho se soustředil na svoji popularitu a některé jeho kroky - jako jsou plastiky obličeje - zavánějí až pěstováním kultu osobnosti.
Ani Berlusconiho soupeři nejsou svatí, a i když premiérova tvrzení o "komunistickém spiknutí" znějí jako paranoia, chtě nechtě se mu občas musí dát za pravdu. Tak jako on sešikoval své věrné, podobně se sešikovali jeho odpůrci. A v tom je možná stejně velký problém jako v Berlusconiho úplatkářských a dalších kauzách samých. Italská politika i společnost je natolik polarizovaná, že šrámy zůstanou ještě dlouho po Berlusconiho odchodu.
Koncentroval ve svých rukách obrovskou moc, kterou ale nedokázal proměnit v pozdvižení stagnující italské ekonomiky. Místo toho se soustředil na svoji popularitu a některé jeho kroky - jako jsou plastiky obličeje - zavánějí až pěstováním kultu osobnosti.
Ani Berlusconiho soupeři nejsou svatí, a i když premiérova tvrzení o "komunistickém spiknutí" znějí jako paranoia, chtě nechtě se mu občas musí dát za pravdu. Tak jako on sešikoval své věrné, podobně se sešikovali jeho odpůrci. A v tom je možná stejně velký problém jako v Berlusconiho úplatkářských a dalších kauzách samých. Italská politika i společnost je natolik polarizovaná, že šrámy zůstanou ještě dlouho po Berlusconiho odchodu.
