Posuzujme tedy nápad nechat v Bruselu další období komisařovat sociálního demokrata, kterého ani vlastní strana nemá moc ráda, za vyhazov pro ministra vnitra, jenž působí na mnohé jako nebezpečný aparátčík minulé éry, optikou užitečnosti. Občanští demokraté jsou vůči Bruselu většinově skeptičtější, proto post oželí, z jejich pohledu to výhodné je.
O skutečné efektivitě výměny se zúčastnění přesvědčí až ex post. Pan Špidla svým služebním výkonem nikoho nepřekvapí, zatímco podceňovat ČSSD ve věci výběru Pecinova nástupce by se nemuselo vyplatit.
Z tohoto pohledu je nápad ODS nedokonalý, protože nikdo nedokáže zaručit, že by se na vnitru nemohla objevit postavička Grossova formátu. Dopadl-li by obchod mezi stranami tak, že by ČSSD, která v komisaři vidí velkou hodnotu, toto místo získala a zároveň ODS byla spokojena s novým ministrem vnitra, bylo by vše skoro ideální.
Jenže na dohodu to mezi politickými šéfy nevypadá. Pan Paroubek velice nevěcně posílá Mirka Topolánka na pískoviště, asi oplátkou za to, že jej šéf ODS poslal "do Bruselu a možná i někam dál". Výměna invektiv je to poslední, co chtějí voliči od politiků slyšet. Nezaměstnanost je na desetiletém rekordu a šéfové nejmocnějších stran nemají žádnou lepší práci než se vzájemně popichovat. Situace je zjevně nepálí. Jeden si vypočítavě užívá, jak krize pracuje pro něj, a druhý je oslněn vlastní nevypočitatelností.