Připomeňme, jak to, pro co Motejl volí politiky často zneužívaný výraz mediální kampaň, vzniklo: Opsanou dizertační práci proděkana právnické fakulty objevil jiný učitel této fakulty. Když se o tom dozvěděl redaktor Lidových novin, vzděláním právník, požádal o stanoviska jak autora dizertace, tak předního odborníka na autorské právo i některé z autorů vykradených prací. Jejich reakce nepřipouštěly jiný závěr, než že jde o plagiát. Divoká, z prstu vycucaná aféra se dělá jinak.
Motejl vše relativizuje poukazem na to, že se opisuje všude a dokonce že se opisovalo už za socialismu. Opět se nelze než divit: vypadá takhle projev životní moudrosti, anebo totální rezignace? Tato ambivalence evokuje hodnotový žebříček úspěšných současných českých filmů, což není úplná náhoda, neboť Otakar Motejl patří do ranku osobností, jaké se v Česku zvou na různá moudrá popovídání. Je ten shovívavý, konsenzuální relativismus podmínkou k vzestupu mezi osobnosti, anebo si ho člověk osvojí teprve tehdy, když se takovou osobností stane?