Poslední vládní kampaně proti určitému druhu oblečení se na našem území vyskytovaly před více než dvaceti lety. Donedávna byly považovány za vyhynulé. Nostalgici vzpomínali, jak se bojovalo proti tričkům se závadnými nápisy a obrázky či proti uniformám cizích armád, které si navlékali víkendoví alternativní militaristé.
Nyní se opět taková kampaň s podporou vlády objevila. Za zástěrkou identifikace stylu oblékání pravicových extremistů se vylíhl seznam "zapovězených" značek. Nápad identifikovat politické názory pouze z oblečení, případně stigmatizovat ty, kteří si koupili nějaké svršky prostě proto, že se jim líbí, je zrůdný. Kromě toho je tu ještě právní rovina, firmy, které se čísi libovůlí ocitly na černé listině, by mohly žalovat českou vládu (ta kampaň podporuje). Vláda by musela u soudu prokázat, že konkrétní výrobci oblečení nějak podporují pravicový extremismus.
Připomíná to poválečnou hysterii (již i z dnešního pohledu lze omluvit), kdy se zakazovalo hrát například díla Richarda Wagnera, protože to byl oblíbený skladatel nacistů. Boj proti náckovskému oblečení je veden chybným úsudkem - copak se může někdo k něčemu hlásit, aniž by o tom věděl? Může nosit podobné nebo stejné oblečení jako extremisté, ale je na tom něco špatného? Anebo je zájmem společnosti glajchšaltovat oblečení a politizovat módu? Co jiného může následovat seznam nedoporučených značek oblečení než seznam doporučených - politicky neutrálních - oděvních firem. Nechme lidi oblékat se svobodně. Existují účinnější způsoby potírání extremismu než bojovat proti kusu hadru.
