Když praotec Čech, dědky své na pleci nesa, stanul na hoře Říp, liboval si, že vidí zemi "mlékem a strdím oplývající”. Dnes by asi prohlásil: "Jde se dál, mládenci, tady je příliš mnoho mléka,” nebo něco podobného; se strdím to zatím není tak zlé, ale kdoví, nevypukne-li také katastrofální nadbytek strdí.
A to ještě nemluvíme o ráji, kde prý v jedné ze čtyř řek teklo samé plnotučné a přednostní mléko. Ještě dobře, že byl člověk z ráje vyhnán sviňským krokem; nebýt toho, stěžoval by si dnes, že je toho mléka příliš mnoho, a Stvořitel by se dožral na lidstvo ještě víc než tehdy kvůli tomu ovoci ze stromu poznání. Ale to jen tak mimochodem.
Zajímavé na věci je, že se u nás vyrobí příliš mnoho mléka, víc než spotřebuje konzum; a že přitom u nás padá na hlavu a den třetina litru mléka, kdežto v Anglii, USA a jinde půl litru mléka. Pročež neříkejme, že se u nás vyrobí příliš mnoho mléka, nýbrž že se ho u nás spotřebuje příliš málo na hlavu i na celý národ. Je-li u nás příliš mnoho mléka, plyne z toho především, že se ho má víc vypít, už proto, že by to bylo jen dobře pro ty pijící lidi. Kdybych byl vláda, řekl bych k sobě jednoho dne: Když jsme tak pohromadě, lidé z měst i lidé z venkova, sedláci i dělníci, uděláme něco, co by pomohlo těm i oněm.
Například takovou velkou mléčnou propagandu, aby se spotřebovalo víc mléka, aspoň tolik jako v zemích, kde se víc dbá o racionální výživu. Budeme lidem říkat na schůzi i v novinách, plakáty i rozhlasem, že je v jejich zájmu, aby oni i jejich děti konzumovali mléko ve všech podobách. To by bylo, abychom se ve spotřebě mléka nedostali na úroveň západních zemí! Půl litru mléka na hlavu denně, to je náš úkol; ale to mléko musí být… zkrátka lepší a poctivější, než bývá teď; dbát o to, i to náleží k jeho propagandě.
*
Letos zjara byly v Praze vyvěšeny plakáty, na kterých mimo jiné bylo psáno: Za dvacet korun měsíčně opatříte jednomu dítěti půl litru mléka denně na celý měsíc. Tu dvacetikorunu bylo možno odevzdat v kterékoli škole, aby to bylo co nejpohodlnější. Půl litru mléka denně chudému dítěti, to je myšlenka, o které se nemusí mnoho povídat, zkrátka je samozřejmé, že to má být a že je hřích na budoucnosti, mají-li nám dorůstat následovníci nedoživení.
Je hanba říci, jak málo se těch dvacetikorun sešlo. Teď zase nastává zima, jež nebude míň krutá než ta minulá. Opakujte si, prosím vás, několikrát po sobě: U nás se vyrobí příliš mnoho mléka; a za dvacet korun měsíčně lze chudé městské dítě přiživit půllitrem dobrého mléka denně. Právě půllitrem, který v západních zemích připadá na hlavu každého obyvatele. Ten půllitr mléka denně chybí do tělesného rozpočtu chudých dětí, chybí i do hospodářského rozpočtu našeho zemědělství. I po té stránce by bylo třeba veliké půllitrové propagandy. Což aby si ji vzaly na starost maminky a ženy?
Lidové noviny 11. 11. 1934
Fejetony Karla Čapka vybírá Městská knihovna v Praze, která zpřístupnila kompletní Čapkovo dílo v elektronické podobě na www.mlp.cz/karelcapek.