Vítám každý mediální počin, který se snaží probudit ODS z její letité letargie. Komentátoři této straně mnohé vytýkají, já jako hlavní minus považuji naprosté selhání komunikace s veřejností. Lidé, kteří se v ODS mají starat o "public relations" (včetně volební kampaně), mi připadají jako nejlepší Paroubkovi pomocníci. Otevřeli mu nejširší prostor pro dezinformační, demagogickou kampaň přinášející tolik ovoce: suverénní vítězství v krajských volbách, odpor značné části veřejnosti proti reformě zdravotnictví, proti americkému radaru, nízké hodnocení Topolánkovy vlády. Nikdo nestaví hráz proti tomu, že Paroubkova ČSSD opřela svou politiku o třídní nenávist, kterou podněcuje a šíří, aby z ní co nejvíce vytěžila. Poukazuje hůře placeným lidem na ty, kteří berou několikanásobně více, nikdy jim však neřekne, že ve vyspělých zemích berou několikanásobně více i tamější kolegové našich prodavaček, uklizeček, prostých dělníků. Tím by si Paroubek a jeho pomocníci kopali hrob – kdyby se Česká republika těmto zemí vyrovnala (ostatně jsme mezi ně kdysi patřili), třídní nevraživost by k volebnímu vítězství a udržení moci nestačila. To dobře ví i západoevropská levice, která s třídní nenávistí doma již dávno skoncovala.
Eduard Beneš při své poúnorové abdikaci řekl, že věří ve zdravý genius českého národa. Kéž by tohoto génia už někdo dokonale probudil, alespoň u té části lidí, u níž lze se sociální demagogií uspět. Pak by také naše současná oranžová i rudá levice musela mluvit pravdu a hrát fair play.
Eduard Beneš při své poúnorové abdikaci řekl, že věří ve zdravý genius českého národa. Kéž by tohoto génia už někdo dokonale probudil, alespoň u té části lidí, u níž lze se sociální demagogií uspět. Pak by také naše současná oranžová i rudá levice musela mluvit pravdu a hrát fair play.