Na to Nicolas Sarkozy nemá. Zapomíná totiž, že mystifikace musí být v jádru věrohodná. Tvrdí, že už ráno 9. listopadu 1989 tušil možný pád Berlínské zdi. To je nesmysl. A že týž večer mlátil do téže zdi krumpáčem? Ale kdež. To byli všichni tak zkoprnělí, že se jen valili "na kukačku" na Západ. Byli rádi, že pohraničníci jen tak přihlížejí – nikdo se je neodvážil dráždit porušením výsostného majetku státu.
Sarkozy – na rozdíl od Černého – nemystifikuje establishment, ale sám sebe. Při vší úctě k majestátu francouzského prezidenta je to znak jisté diagnózy. Popsal ji Woody Allen v Zeligovi, muži, jenž byl všude a setkal se se všemi. Možná bychom mohli pozvat Sarkozyho do Prahy na 17. listopad. Třeba bychom se dozvěděli, jak to vlastně bylo se "zabitým" Martinem Šmídem.
PETRÁČEK: Sarkozy Zeligem
Při vší úctě k pánům Sarkozymu a Černému můžeme říci, že David Černý je lepší mystifikátor. Když v Bruselu odhalil plastiku Entropa, dokázal vodit za nos celou EU, českou vládu i svého kamaráda Sašu Vondru: 26 evropských výtvarníků? Ale ten podfuk byl přece součástí uměleckého záměru, pánové!
