Srovnejme to s naším vybíráním eurokomisaře, což není funkce úplně srovnatelná, ale taky ne úplně odlišná. Někteří sice nesli svou kůži na trh, ale to byli právě ti, kteří měli minimální šanci na úspěch. Jiní byli odtajněni a lze asi souhlasit s Vladimírem Mlynářem, že "když se jméno takovýmhle způsobem dostane ven, tak jenom proto, že celá věc má být odstřelena". Ale počkat – proč vlastně?
Odtajněn byl jeden kandidát, který se nominoval sám, další, kterého možná chtěli Paroubek s Topolánkem odsunout do Bruselu coby potenciální nebezpečnou konkurenci, a konečně byl odtajněn kandidát, který měl zachránit před odsunem do Bruselu toho předchozího, eventuálně možná uvolnit pro někoho své stávající místo a kandidaturu přijal bůhví proč. Ani jeden nemusel svůj odhalený zálusk na "nevěru" vysvětlovat žádné veřejnosti, Reinfeldtovo vysvětlení tu neplatí.
Jak by taky mohlo, když u nás šlo o něco úplně jiného – někomu v něčem zabránit, někoho někam odložit. Jen ne vybrat toho nejlepšího. A co to vypovídá o tom, který vyhrál zřejmě jen proto, že jeho jméno neuniklo, Štefanu Fülem? Že by ho jeho zastánci nevydrželi hájit ani den? Tak dobrý je to eurokomisař?
