Bezprostředním cílem politiky USA v Asii je stabilizovat situaci v Afghánistánu a širším cílem strategicky kontrolovat citlivé území oddělující Írán od Číny a Indie. Ke zdaru potřebuje určitou míru spolupráce ze strany Číny, Indie a Pákistánu, přičemž ovšem tyto státy mají protikladné zájmy a je třeba našlapovat mezi vejci. Každý náznak součinnosti mezi USA a Čínou vede ke vzrůstající nervozitě v Dillí stejně jako otevřená podpora USA vůči Pákistánu. To by mohlo vést Indii ke sblížení s Íránem. V Pákistánu samotném pozice civilní vlády prezidenta Zardárího slábne a nad jeho politickou budoucností visí otazník. Proto USA nutně potřebují spolupracovat s vedením pákistánské armády, jinak to mohou v Afghánistánu zabalit a jet rovnou domů. V této souvislosti znamená zveřejnění zprávy týdeníkem The New Yorker rozšlápnutí vejce. Demonstrace nedůvěry k pákistánské armádě, která neustále krvácí v boji proti Talibanu, je vůči Pákistáncům ponižující a pouze hromadí zápalné látky mezi USA a Pákistánem. Navíc jaderné odzbrojení Pákistánu s ponecháním jaderných zbraní v rukou Indie by otevřelo cestu k dalšímu kolu indicko-pákistánské konfrontace.