Historikovi a novinářovi Petru Zídkovi se nelíbí vzdělávací web Cestou k listopadu, který před týdnem spustil Ústav pro studium totalitních režimů. Tón a žánr kritiky je zarážející, nicméně tímto jemu i dalším kritikům děkuji za zájem i za konkrétní podněty. Zcela souhlasím s tím, že překlepy by se na metodických materiálech pro učitele objevovat neměly. Opravené stránky budou od příštího týdne k dispozici.
Zídkovi však podle mého názoru ve skutečnosti jde, a to dlouhodobě, o tvrdou, až diskreditační kritiku ředitele ústavu Pavla Žáčka. Nalézt klacek v několika chybách vzdělávacího webu v rámci téměř osobního sporu považuji za nízké, obzvláště od historika, který se podílí na konkurenčních projektech společnosti Člověk v tísni.
Web Cesta k listopadu neusiluje o komplexní zpracování tematiky pádu režimu. Vychází z využití mediálních sdělení, především videí. Jde o doplněk k chystanému vzdělávacímu DVD, ne o soubor závazných interpretací. Zídkovi však nejde o zhodnocení vzdělávacího přístupu ústavní skupiny vzdělávání, několik chyb na jednom z našich vzdělávacích webů bez skrupulí zneužívá k osobním útokům. Veřejnosti je tak poskytnut nepříliš vábný vhled do způsobu, jakým funguje komunita historiků zabývajících se soudobými dějinami. Osobní spory hrají prim, celostátní média a několikařádkové žlučovité glosy mají nahradit kritický přístup a historicko-didaktickou debatu o potřebách učitelů a způsobech, jak je uspokojovat.
Zídek navíc, zdá se, nepochopil úlohu představeného materiálu. Romantická představa o lidech, kteří spojí didaktické aktivity s komplexním základním výzkumem, je hezká, ale v praxi u nás neexistuje. Výsledkem takových idealizací jsou přehrady mezi didaktiky, výzkumníky a učiteli. Ty se snažíme bořit, protože tyto spory jsou neproduktivní a učitelé by neměli dále pouze čekat na podporu, sami si pomohou jen ti nejaktivnější.
Zídkovi však podle mého názoru ve skutečnosti jde, a to dlouhodobě, o tvrdou, až diskreditační kritiku ředitele ústavu Pavla Žáčka. Nalézt klacek v několika chybách vzdělávacího webu v rámci téměř osobního sporu považuji za nízké, obzvláště od historika, který se podílí na konkurenčních projektech společnosti Člověk v tísni.
Web Cesta k listopadu neusiluje o komplexní zpracování tematiky pádu režimu. Vychází z využití mediálních sdělení, především videí. Jde o doplněk k chystanému vzdělávacímu DVD, ne o soubor závazných interpretací. Zídkovi však nejde o zhodnocení vzdělávacího přístupu ústavní skupiny vzdělávání, několik chyb na jednom z našich vzdělávacích webů bez skrupulí zneužívá k osobním útokům. Veřejnosti je tak poskytnut nepříliš vábný vhled do způsobu, jakým funguje komunita historiků zabývajících se soudobými dějinami. Osobní spory hrají prim, celostátní média a několikařádkové žlučovité glosy mají nahradit kritický přístup a historicko-didaktickou debatu o potřebách učitelů a způsobech, jak je uspokojovat.
Zídek navíc, zdá se, nepochopil úlohu představeného materiálu. Romantická představa o lidech, kteří spojí didaktické aktivity s komplexním základním výzkumem, je hezká, ale v praxi u nás neexistuje. Výsledkem takových idealizací jsou přehrady mezi didaktiky, výzkumníky a učiteli. Ty se snažíme bořit, protože tyto spory jsou neproduktivní a učitelé by neměli dále pouze čekat na podporu, sami si pomohou jen ti nejaktivnější.