Navíc řekněte sami, Budapešť má člověk spojenou s lecčím, ale s vánočním trhem? Na začátku nejznámější, ale turistickými kýči, striptýzovými bary, předraženými restauracemi a dalšími pastmi na cizince plné bývalé nákupní třídy Váci byl ale zázrak. Spousta hezkých, většinou řemeslných věcí, za ceny, které nevzbuzovaly žádná podezření, stánky s jídlem vypadaly nádherně a to, co v nich dělali, chutnalo lépe, než v leckteré restauraci.
Nápaditost, vkus, vánoční, "neturistická" atmosféra. Kousek Budapešti, který se podobal své bohatší sestře Vídni, kde takové věci také umí.
Poslouchal jsem v neděli na Radiožurnálu moc pěknou reportáž kolegy Jiřího Hoška z Norimberku, kde jsou nejslavnější vánoční trhy na světě. Tak slavné, že na ně neváhají přijet dva milióny lidí až z Ameriky, Japonska a v poslední době i spousta z Čech. Když chtěl na konci Jirka vyjádřit, čím že jsou ty trhy tak skvělé a odlišné od toho, co známe z domova, tak to řekl podobně, jako byly mé pocity před týdnem v Budapešti. Absence nevkusu.
Do Norimberku, ani do Řezna jsme to letos nestihli, ale do Kouřimi pár kilometrů za Prahou ano. V Kouřimi je nevelký skanzen lidových staveb a Kouřim sama je úžasné, neuvěřitelnou atmosférou dýchající staré město s mystickým okolím. Vánoční trh ukrytý pro skoro arktické teploty do budov skanzenu, nebyl nijak rozsáhlý, za hodinu jsme ho v klidu prošli, ale měl něco z Norimberku, Budapešti, Vídně a dalších dobrých adres vánočních trhů. Měl vánoční atmosféru. Nebylo tam nic nevkusného, mělo to vůni a a neměl jsem ani chvíli pocit, že jsem turista, kterého chce někdo natáhnout.
Takže když v Čechách na Vánoční trhy, tak do skanzenu někam za Prahu. Alespoň do doby, než ten radniční postkomunistický skanzen v Praze vyměníme za něco důstojnějšího nejkrásnějšímu městu na světě.