Žádný ze zaměstnanců ani podnikatelů v téhle zemi si nemohl našetřit s vydatnou pomocí nezdanitelných náhrad miliony jako nejpopulárnější politik v zemi. Nikdo z manažerů se nemůže rozhodnout, že zaměstná neschopného kamaráda či příbuzného, aniž by riskoval vyhazov, takhle zhusta jedná jen místní politická třída.
Lidé práce většinou makají (ať už na svém, nebo jako zaměstnanci), platí daně, starají se o sebe a své rodiny, zkrátka dělají, co můžou, a žádné úlevy se jim nedostane, spoléhají především sami na sebe. V hotelu Kempinski se Jiřímu Paroubkovi o sociální spravedlnosti asi dobře teoretizuje, nicméně v případě volebního vítězství jeho strany nás nečeká společnost rovnějších podmínek ani zlé časy pro korupčníky. Jen se změní lobbisté a klientelistické partičky na stát napojené. Vzývání rovnostářství, které zvlášť v dnešní ČSSD zvoní pokrytectvím, bude člověk práce konfrontovat především s paroubkovsky skromným "kdo z vás to má".