Nepravdivost mírně hysterického hlavního titulku v úterních LN "Svět je na Haiti, Češi doma" prokazuje hned sousední článek Markéty Kutilové, koordinátorky Člověka v tísni na Haiti. Ještě před ní na postižený ostrov odcestoval zkušený český chirurg z francouzské nevládní organizace Lékaři bez hranic. Češi na Haiti jsou a pomáhají.
Velmi si vážím všech, kteří se podílejí na projektech v postižených oblastech a často pracují na hranici sebeobětování. Humanitární pomoc je ovšem úspěšná pouze tehdy, pokud se prostředky na ni vynakládají efektivně a přináší postiženým změnu k lepšímu. Kritika české vládní pomoci se zaměřuje na neschopnost či neochotu vyslat na Haiti tým záchranářů. Expedice "lékaře s batohem" a několika psovodů by znamenala neúměrně vysoké náklady na dopravu a bez těžké vyprošťovací techniky velmi pravděpodobně mizivý výsledek. Také s ohledem na problémy s koordinací pomoci, jazykovou bariérou, kulturními specifiky a zajištěním bezpečnosti záchranářů. Daňoví poplatníci určitě oceňují, že se česká vláda neuchýlila k financování drahého cvičáku pro české záchranářské psy na Haiti, jak by si přál jmenovec Petráček. Místo toho se soustředila na efektivnější pomoc prostřednictvím finanční podpory dobře zavedených agentur, které disponují nezbytným logistickým zázemím přímo na místě.
Lze vést diskuze o tom, zda částka uvolněná naší vládou je dostatečně vysoká. Zda odpovídá hospodářské síle naší země a zda i v době ekonomické krize nelze sáhnout hlouběji do "státní kapsy". Je ale nesmyslné, aby (ne)existence líbivých fotek haitských ruin a německých ovčáků s českou vlajkou na obojku byla určující pro to, jestli Češi pomáhají Haiti.