Velká část těchto "podnikatelů" se sem přelévá z Německa, kde už stát výkupní ceny začal stlačovat. Dostali jsme se tak do neuvěřitelné situace: Česká republika své mnohem chudší spotřebitele nutí vykupovat sluneční proud o 40 procent dráž, než se vykupuje v bohatém Německu. Když už z něčeho aspoň trochu zeleného ustupují i Němci, je jasné, jaká to asi byla absurdita.
Člověk z oboru nedávno Lidovým novinám podnikání přeshraničních výrobců sluneční energie popsal takto: "Většinou v republice nemají ani pobočku. Dovezou si sem vlastní solární články i pracovníky, kteří je instalují. Financování většinou získají od zahraničních firem a zisky si odvážejí domů."
Tyto ekopobídky jsou ještě horší než investiční pobídky, jimiž kdysi Zemanova vláda zvýhodnila velký zahraniční kapitál. Tehdy aspoň šlo argumentovat bojem proti nezaměstnanosti, dnes pouze utopickou směrnicí EU, která stanoví, že v roce 2020 se bude 20 procent energie vyrábět z obnovitelných zdrojů.
V Německu před časem způsobil rozruch jistý vysoce postavený sociální demokrat, když přirovnal rizikový kapitál ke kobylkám: přiletí, všechno spasou a odletí. Nás napadly jakési ekokobylky.
