Téměř věčnost trvající spory o podobu maturitních zkoušek rozvířily i diskusi o "užitečnosti či neužitečnosti" zkoušky z matematiky.
Patřím ke generaci, která povinně maturovala z matematiky. A přestože jsem se pak dále věnovala studiu jazyků, s přibývajícími léty jsem si stále intenzivněji uvědomovala přínos matematického vzdělání pro orientaci v životě, pro uplatnění praktických dovedností, pro hodnocení životních situací.
Myslím si, že ani společenskovědní obory neobsahují klíč k životu. Ten si musí najít každý sám na základě výchovy, kterou dostane v rodině.
Učila jsem čtyřicet let na gymnáziu češtinu – měla jsem tedy stále co do činění s maturitní zkouškou. V 60. a 70. letech existovaly na gymnáziu tzv. matematické nebo přírodovědné třídy, v nichž studovali ti, kteří byli zaměřeni na matematiku, fyziku, chemii. Mohu zcela jednoznačně potvrdit, že právě v jazyce i literatuře to byli ti nejvnímavější, nejlepší studenti, také nejlepší čtenáři. Žádní technokrati či polovzdělanci – i když jsou z nich dnes inženýři, lékaři, ekonomové, podnikatelé – jsou to vzdělaní lidé s širokým rozhledem. A mnohokrát mne v životě napadlo: kde se bere u humanitních vzdělanců ta pýcha, že vše poměřují jen podle svého druhu vzdělání? Znám techniky, kteří ovládají jazyky, orientují se v literatuře, výtvarném umění, filmu, zajímají se o historii, hrají na hudební nástroje, ale neznám jediného absolventa humanitního vzdělání, který by spočítal statický výpočet nebo aplikoval Ohmův zákon.
Patřím ke generaci, která povinně maturovala z matematiky. A přestože jsem se pak dále věnovala studiu jazyků, s přibývajícími léty jsem si stále intenzivněji uvědomovala přínos matematického vzdělání pro orientaci v životě, pro uplatnění praktických dovedností, pro hodnocení životních situací.
Myslím si, že ani společenskovědní obory neobsahují klíč k životu. Ten si musí najít každý sám na základě výchovy, kterou dostane v rodině.
Učila jsem čtyřicet let na gymnáziu češtinu – měla jsem tedy stále co do činění s maturitní zkouškou. V 60. a 70. letech existovaly na gymnáziu tzv. matematické nebo přírodovědné třídy, v nichž studovali ti, kteří byli zaměřeni na matematiku, fyziku, chemii. Mohu zcela jednoznačně potvrdit, že právě v jazyce i literatuře to byli ti nejvnímavější, nejlepší studenti, také nejlepší čtenáři. Žádní technokrati či polovzdělanci – i když jsou z nich dnes inženýři, lékaři, ekonomové, podnikatelé – jsou to vzdělaní lidé s širokým rozhledem. A mnohokrát mne v životě napadlo: kde se bere u humanitních vzdělanců ta pýcha, že vše poměřují jen podle svého druhu vzdělání? Znám techniky, kteří ovládají jazyky, orientují se v literatuře, výtvarném umění, filmu, zajímají se o historii, hrají na hudební nástroje, ale neznám jediného absolventa humanitního vzdělání, který by spočítal statický výpočet nebo aplikoval Ohmův zákon.