Autorka interpretuje katolickou "sexuální morálku" v její extremistické podobě uvnitř katolické církve je výklad "šestého přikázání" -včetně toho přísně oficiálního- daleko košatější.
Na vlastní uši jsem před zaplněným kostelem slyšel našeho biskupa, který rozhodně nemá pověst nějakého liberála, říci, že on by se NIKDY neopovážil mluvit manželům do toho, jaké sexuální praktiky spolu budou provádět.
S antikoncepcí je to podobné. Jako praktikující katolík cítím určitý tlak na to, že v článku zmiňovaná tzv. "přIrozená metoda" je ideálem, ale toť vše. Že některé, tzv.abortivní metody považuje církev vysloveně za nepřijatelné, chápe i řada lidí, kteří nemají s katolictvím vůbec nic společného, a já to chápu tím spíše. Chce mi to někdo vyčítat?
Vedle extremistického názoru, že každý jednotlivý sexuální styk musí být otevřen pro zplození dítěte, existuje v katolické církvi zcela oficiálně názor, že sex jako takový má být otevřený plození dětí, a to už znamená v praxi něco úplně jiného. Neznamená to žádné omezení svobody zůčastněných až na to, že církev požaduje od svých lidí, aby do manželství nevstupovali s tím, že ne-
chtějí mít děti. Myslím, že je to docela rozumné.
Jakkoli se to může v dnešní době zdát divné, k sexu až v manželství jsou nejen praktické důvody (některé statistiky uvádějí 2-3x menší rozvodovost u těch, kteří "počkali"než u těch, které to nenapadlo). Jsou pro to i dobré důvody psychologické, m.j. chceme-li zůstat konsistentní i v názorech na sex mimo manželství během manželství a koneckonců i před ním (viz známá píseň
J.Kirschner o tom, jak je těžké milovat najednou 2 muže).
Myslím, že autorka článku Sex a vztahy podle církve příliš zjednodušuje.