Chtělo se mi napsat, že jsem si už tehdy řekl, že dráhu toho chlapíka je nadále zapotřebí bedlivě sledovat, ale to bych asi kecal. Byl jsem jenom rád, že ten film už budu mít konečně za sebou a tím to všechno haslo.
V následujících letech pan Jandák, myslím, hrál v různých kouscích, na něž jsme se školou už povinně nemuseli a chodit na ně dobrovolně nebyl důvod (všelijaká ta Bouřlivá vína podle předlohy tehdejšího předsedy svazu spisovatelů Jana Kozáka).
Po revoluci jsem ho s jistým údivem zaznamenal v předvolebních kampaních malé pravicové strany, mám dojem, že něco povídal o Reaganovi a republikánství, snad měl na hlavě kovbojský klobouk, ale paměť je zrádná a pidipartají, které měly v názvu adjektivum "republikánská" a hlásily se k Reaganovu odkazu tehdy bylo víc, pro jistotu se tedy preventivně omlouvám Vítězslavu Jandákovi i kovbojskému klobouku.
Pak mi nějak sešel z očí, nemůžu říct, že bych ho nějak výrazně postrádal. Po letech na mě vybafl jako člen Paroubkovy "vlády talentů" - jeho úkolem zřejmě bylo obstarávat pro ten kabinet denní dávku primitivně chápané lidovosti, dařilo se mu to bezvadně, asi mu ta role byla nějak blízká.
Teď jako stínový ministr kultury způsobil menší rozruch. V televizním rozhovoru s Barborou Tachecí pohovořil o svém chápání "kumštovna" a explicitně publiku sdělil, že "bigbít" se do toho jeho vymezení nevejde a tudíž si ani nezaslouží podporu z veřejných peněz - symptomatické (nejenom pro pana Jandáka a nejenom pro jeho stranu) je, jak si přitom hovoru ty veřejné peníze v řeči přivlastňuje (platili bychom, podporovali bychom a podobně).
Kdekdo cítil potřebu šířit video s inkriminovanou pasáží přes různé ty sociální sítě a vyjadřovat pobouření. Svým způsobem to chápu - reminiscence na dobu, kdy všelijací funkcionáři definovali "kumštovno" způsobem blízkým panu Jandákovi a vykazoval "bigbít" (nějak to slovo nemám rád) do sfér s uměním nesouvisejících. Ale zároveň mi to pobouření přijde naprosto nepřípadné.
Jaký by podle těch pobouřených byl ten žádoucí stav? Byli by spokojenější, kdyby - ze všech lidí na světě - zrovna pan Jandák v televizi vykládal, jak mu blaho "bigbítu" leží na srdci a jak z Česka udělá jeden velký permanentní festival, když ho lidi zvolí? Mě by to přišlo docela perverzní.
Ta hudba, o níž pan Jandák mluvil, je docela důležitou součástí mojí osobní historie. Jistě, časem člověk přijde o nějaké iluze, pochopí, že i téhle sféře se člověk potká s trapností, pozérství, podrazy a bůhvíčím ještě, ale stejně - nemůžu a ani nechci ji ze sebe nějak vytrhávat. Mimo jiné taky proto, že v nějaké čisté ideální podobě, již je taky schopna dosáhnout, představuje antitezi světa pana Jandáka a dalších podobných "mocných tohoto světa".
Možná má na kahánku, ale pokud k ní jistý typ lidí ještě pořád chová averzi, je to projev jejího života a ne důvod k pobouření. Chtějí snad fanoušci "bigbítu", aby mezi ně pan Jandák čas od času zavítal a hladil je po hlavičkách? Aby s blahosklonností bohatého strýčka vypisoval šeky, když budou cítit potřebu si trochu hrát? Chtějí si s ním vyjasňovat, co všechno může být umění a přesvědčit ho, aby toho svého konceptu zahrnul i tu hudbu, již mají rádi?
Potřebuje od něj někdo něco takového? Přineslo by někomu satisfakci, kdyby VJ vystoupil v televizi a za ten výrok se kál? Naštěstí na hudební scéně existují lidé, kteří svoje postoje (a je mi jedno, že je třeba nesdílím) berou alespoň natolik vážně, že se podpory společnosti reprezentované lidmi jako pan Jandák (nebo v Praze pan Richtr) ani nedožadují, protože si uvědomují, že by to bylo trochu zvrácené. Buďme za ně vděčni a panu Jandákovi buďme vděčni za upřímnost, díky níž svět chvíli nepůsobil jako obrácený vzhůru nohama.
