Zaznamenávám informaci, že ombudsman Otakar Motejl podal žalobu na místopředsedu pražského vrchního soudu Jaroslava Bureše. Tento soudce, jaká ironie, že právě on, má dohlížet na dodržování soudcovské etiky v práci jiných soudců.
Dohlížel špatně, podle názoru Otakara Motejla, protože nedostatečně prošetřil stížnost na soudce Vojtěcha Trojánka a nepotrestal ho, a nezahájil s ním ani kárné řízení. Na Trojánka si stěžovalo občanské sdružení Občané za svá práva proto, že soudce nedovolil v soudní síni pořizování zvukového záznamu a místo toho prohlásil jednání za uzavřené.
Tato žaloba je pro mne dokonce významnější než dnešní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zrušení Dělnické strany. A to proto, že ukazuje na stav naší justice, kde i nejvyšší pozice mohou zastávat lidé, u nichž není v rovnováze jejich odborná způsobilost s vnímáním morálního aspektu při jejich rozhodování. Pan Jaroslav Bureš není v takové neudržitelné pozici sám, jak je dobře známo s aféry kolem naší "justiční mafie".
Dobře si vzpomínám na jeho argument, když se ucházel o jinou významnou pozici v čelním postavení justice, že zdůvodňoval s vážnou tváří svoje členství v KSČ po roce 68 jako nezbytné pro udržení jeho profesní kariéry.
Oceňuji krok Otakara Motejla v této situaci jako nesmírně statečný, jako krok, který zřejmě už naznal jako nezbytný s ohledem na vše, čeho jsme svědky.
Dohlížel špatně, podle názoru Otakara Motejla, protože nedostatečně prošetřil stížnost na soudce Vojtěcha Trojánka a nepotrestal ho, a nezahájil s ním ani kárné řízení. Na Trojánka si stěžovalo občanské sdružení Občané za svá práva proto, že soudce nedovolil v soudní síni pořizování zvukového záznamu a místo toho prohlásil jednání za uzavřené.
Tato žaloba je pro mne dokonce významnější než dnešní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o zrušení Dělnické strany. A to proto, že ukazuje na stav naší justice, kde i nejvyšší pozice mohou zastávat lidé, u nichž není v rovnováze jejich odborná způsobilost s vnímáním morálního aspektu při jejich rozhodování. Pan Jaroslav Bureš není v takové neudržitelné pozici sám, jak je dobře známo s aféry kolem naší "justiční mafie".
Dobře si vzpomínám na jeho argument, když se ucházel o jinou významnou pozici v čelním postavení justice, že zdůvodňoval s vážnou tváří svoje členství v KSČ po roce 68 jako nezbytné pro udržení jeho profesní kariéry.
Oceňuji krok Otakara Motejla v této situaci jako nesmírně statečný, jako krok, který zřejmě už naznal jako nezbytný s ohledem na vše, čeho jsme svědky.
