Co na tom, že rušení zbytečných úřednických míst mají v programu skoro všechny politické strany? Je před volbami, a není radno si rozhněvat žádnou profesní skupinu. Nějaký ten lidovecký "zachránce" se ve sněmovně najde vždycky.
Všechny profese, které se cítí platově znevýhodněny, mají do voleb na úřadu vlády otevřené dveře. A čím jich bude víc, o to bude povolební vystřízlivění krutější. Zato do voleb bude klid.
Kouzlo popularity nepolitické vlády je zřejmé, její členové se většinou nechovají arogantně.
Předseda je dokonce upjatě korektní, avšak nechce se mu říkat nikomu ne, to by totiž znamenalo politické rozhodování. Proč by pan Fischer neměl chtít, aby na něj odboráři s láskou vzpomínali?
Na druhé straně se ani politici nemusejí bát slibovat, skeptičtí domorodci naletí spíš na malichernosti typu 30 korun za poplatky, než by uvěřili, že státní měšec je bezedný. Po volbách mohou vítězové bez obav předstoupit před národ a informovat jej o tom, že většina předvolebních slibů neplatí. Vždyť kdo by neznal formanovskou hlášku nad rozkradenou hasičskou tombolou: "Lidi musí pochopit, že když si to rozkradli, tak to nemůžou vyhrát."