Zhruba čtyři a půl miliónu korun ročně na provozování železnice z Nového Jičína do Hostašovic se zdá Moravskoslezskému kraji mnoho. Je to tak cena jednoho obyčejného domku nebo tří, čtyř panelákových bytů. Až na to, že ten domek či byty poslouží v lepším případě desítce lidí, zatímco dráha tisícům.
Prý i to je málo. Nevím, možná. Ale kolik lidí by asi jezdilo po silnicích, kdyby se nechaly chátrat tak, jako ty regionální železnice? Kdyby se nemodernizovaly, kdyby se nestavěly nové? Troufám si tvrdit, že v takovém případě bychom vůbec nezažili rozvoj automobilismu, jak ho známe dnes.
Že navíc za ten rozvoj platíme každoročně stovkami mrtvých a miliardovými škodami na všem možném? To na tom kraji nevědí? Oni vidí, že autobus je osmkrát levnější. Jistě, když se šikovně vymyslí, co do nákladů na silnici a na železnici započítat, a co zase ne, mohou nám vyjít takové výsledky, jaké si přejeme.
Zrušená trať je jako useknutý prst. Zmrzačena je celá ruka. Postiženi jsou všichni cestující v celé republice, i když jistě nejvíce ti místní. Zmizelo další místo, kam se dá dostat vlakem. A o víkendech jsou tam lidi bez auta (stále ještě třetina českých domácností) mnohdy jak ve středověku. Úplně odříznutí od světa. Protože autobusy v sobotu a v neděli většinou nejezdí.