Zároveň v těchto dnech koluje na YouTube klip, v němž americký kongresman Tom Perriello připouští: "Jediný způsob, jak přinutit Kongres vyrovnat rozpočet, je nedat mu na vybranou... Když nám nesvážete ruce, budeme krást dál." Kdo má pravdu?
Dobrovolné sebeomezení je podstatou demokracie a někteří věhlasní ekonomové se netají zálibou v institucích, na něž každodenní politika nedosáhne. Proto některé návrhy z tzv. ekonomické ústavy ODS - spojení deficitu s hlasováním o důvěře vládě apod. - mají smysl. Rozpočtová rada by ovšem zasadila rovnováze systému pořádnou herdu. Zatímco nezávislá, prezidentem jmenovaná bankovní rada se stará o monetární politiku a o tuto pravomoc se s nikým nedělí, rozpočtová rada by podle své libovůle vstupovala poslancům a vládě do legislativní a výkonné moci. Takovou instituci už jednu máme a je jí všude plno.
Nabízejí se tři vysvětlení: jde o (nejspíš krátkozraký) pokus vlichotit se čestnému expředsedovi na Hradě; o "bílého psa", který má být obětován, aby z ekonomické ústavy zůstalo na stole aspoň něco; anebo prostě o nápad, jak narychlo zaujmout.
