Lidovky.cz

PALATA: Boží znamení nebe nad Evropou

Názory

  8:43
KRAKOV - Noc ze soboty na neděli. Varšava se už symbolicky rozloučila se stovkou obětí katastrofy ve Smolensku, v neděli měl přijít prezidentský pohřeb století na krakovském Wawelu. Jenže po divné mlze nad lesem u Katyně přišel ještě divnější mrak z dýmající sopky.

Sopka Eyjafjöll foto: ČTK/AP

V Polsku, utápějícím se ten smuteční týden ve východním fatalismu (kdyby se přes nás párkrát přehnaly mongolské, tatarské a kdo ví jaké hordy, taky bychom možná byli fatalisty), se v tom potichu vidělo boží znamení. Jenže pohřeb na Wawelu si vymyslel katolický krakovský klerus, takže o Božím znamení se mezi sebou bavili jen obyčejní Poláci.

Ze seznamu, kdo do Krakova na pohřeb prezidentského páru přijede, se stal seznam, kdo všechno nepřijede. Nejdříve odvolali své cesty do Krakova vzdálenější země, Mexiko, Indie a tak. To je bralo vcelku normálně. Pak jen tak mimochodem šéfové unie.

Pak se omluvil Obama a nakonec skoro všichni. Z pohřbu století se stal takový východoevropský pohřeb roku s jedinou velkou hvězdou - ruským prezidentem Dmitrijem Medveděvem.

Němcům nepomohlo ani to, že vrtulníky poslali prezidenta a ministra zahraničí. Angela Merkelová do Krakova nepřijela a protože statisíce Poláků jezdí lyžovat do severní Itálie, moc dobře vědí, jak dlouho odtamtud trvá cesta na jih Polska a že to nejsou rozhodně dva dny, které kancléřka měla.

Omluveni, vcelku právem nebyli ani další Západoevropané, kteří jen jakoby čekali na Obamu, aby hned poté, co to zabalil Washington, poslali omluvenky. Úplně nejhůř dopadli Rakušané, Krakov je nejrakouštější město Polska a prezident Heinz Fischer by byl z pohřbu za čtyři hodiny klidné jízdy po dálnici doma.

"Mají nás u zadku, tak to je," slyšel jsme to nedělní slunečné dopoledne mockrát.

Byli ale i hrdinové. Samozřejmě Medveděv, ale také rumunský prezident, který to vzal autem přes Košice. Blýskl se i Václav Klaus, hlavně tím, že vlakovou alternativu oznámil jako první a dodržel ji. Méně pak, že se pak vítězoslavně obořil do té části Evropy, která v Polsku chyběla.

Nakonec se ale pro Poláky stal, vedle marockého premiéra, který se jako duch zjevil už v sobotu v malé cesně nad Krakovem, hrdinou dne gruzínský prezident Michail Saakašvili. Ten si pronajal v Americe malé letadlo, kterým šlo mrak obletět.

A svedl nakonec vítěznou bitvu s řídící věží v Římě, odkud ho nechtěli, kdo ví, možná na ruské přání pustit (Berlusconi je s Rusy víc než jedna ruka). A nakonec, ve chvíli, kdy Medveděv (aby se s ním nesetkal) opouštěl Krakov, dorazil na Wawel.

Na Wawelu tak byla symbolicky ta část naší Evropy, která se na sebe může spolehnout. Naše Evropa. Islandský mrak tak znovu rozdělil kontinent na dvě poloviny. Novou a starou. Bojím se, že to není jen Boží znamení.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.