Při plnění Programu integrace Romů do společnosti není možno spojovat společně identitu a sociální vyloučení. Existuje spousta Romů, kteří sociálně vyloučení nejsou, a o udržení své identity usilují. Je to množící se skupina intelektuálů, lidí nejrůznějších profesí, kteří se do společnosti zapojili jako řádní občané, při tom o své identitě nepochybují. I na okraj společnosti vyřazení olašští Romové nejsou "sociálně" vyloučení. Ti svoji identitu udržují zvláště pevně a jsou úplně jinou kategorií. Naopak mnozí Romové ze segregovaných lokalit Romy být ani nechtějí a popírají to. Je to složité. Jedině ti se dostávají do kategorie Romů, popisovaných Krištofem, přicházejících z východního Slovenska a udržujících si jiné zvyky a hodnoty.
Roman Krištof nemá pravdu v tom, že by se lidskoprávní odbor úřadu vlády zabýval identitou "mocně". Naopak: i Rada vlády, která by se výhradně měla zabývat identitou a její souvislosti se sociálním vyloučením precizovat a případně oddělovat, kde je spojení neúnosné a brání úspěšnému procesu emancipace Romů nebo naopak utužuje sociální vyloučení, to prostě nedělá a věnuje se výhradně sociálnímu vyloučení jako takovému, aniž by identitu pojmenovala nebo dokonce vnímala. Účastnil jsem se desítek takových jednání, vím to dobře.
Konec konců i Strategie boje proti sociálnímu, což je materiál, předkládaný vládě a zatím nepřijatý, zcela irrelevantně zařadil i úvahu o škodlivosti identity, kterou tu nazývá romstvím, jako největší překážce kladené programu integrace Romů do společnosti.
To je ovšem nesmysl. Ale do jisté míry i škodlivý důsledek toho, že lidskoprávní odbor úřadu vlády tyto dvě věci důsledně neoddělil i pokud jde o agendu. Toto zřejmě má na mysli i Roman Krištof, když mluví o zelených humanitárních bombardérech. Vzpomínám dobře, že jsme již někdy počátkem roku 2009, při nástupu Michaela Kocába do funkce ministra na toto neúnosné spojení poukazovali. Je pravda, že Agentura pro sociální začleňování představuje institut k výkonu práce, kterou má ve svém názvu a Rada vlády pro romské záležitosti je institutem pro agendu identity. Ale začlenění Agentury do Rady je krokem pořádně diskutabilním
Roman Krištof nemá pravdu v tom, že by se lidskoprávní odbor úřadu vlády zabýval identitou "mocně". Naopak: i Rada vlády, která by se výhradně měla zabývat identitou a její souvislosti se sociálním vyloučením precizovat a případně oddělovat, kde je spojení neúnosné a brání úspěšnému procesu emancipace Romů nebo naopak utužuje sociální vyloučení, to prostě nedělá a věnuje se výhradně sociálnímu vyloučení jako takovému, aniž by identitu pojmenovala nebo dokonce vnímala. Účastnil jsem se desítek takových jednání, vím to dobře.
Konec konců i Strategie boje proti sociálnímu, což je materiál, předkládaný vládě a zatím nepřijatý, zcela irrelevantně zařadil i úvahu o škodlivosti identity, kterou tu nazývá romstvím, jako největší překážce kladené programu integrace Romů do společnosti.
To je ovšem nesmysl. Ale do jisté míry i škodlivý důsledek toho, že lidskoprávní odbor úřadu vlády tyto dvě věci důsledně neoddělil i pokud jde o agendu. Toto zřejmě má na mysli i Roman Krištof, když mluví o zelených humanitárních bombardérech. Vzpomínám dobře, že jsme již někdy počátkem roku 2009, při nástupu Michaela Kocába do funkce ministra na toto neúnosné spojení poukazovali. Je pravda, že Agentura pro sociální začleňování představuje institut k výkonu práce, kterou má ve svém názvu a Rada vlády pro romské záležitosti je institutem pro agendu identity. Ale začlenění Agentury do Rady je krokem pořádně diskutabilním