Rozhodně také ale není ničím jiným než ojedinělým atakem jedince, jehož terčem bohužel mohou být všichni veřejně vystupující lidé. Chudáci nejsou jen politici. Riziku je vystaven každý, kdo se snaží zapůsobit na emoce nebo změnit dění ve společnosti. Každý takový musí počítat s negativními reakcemi, které mají i nepřijatelnou fyzickou podobu.
Této odvrácené straně popularity čelí fotbalista, který si dal vlastní gól, rozhodčí za špatně odpískanou penaltu, zpěvák za nepovedený koncert, kontroverzní moderátor, ale i učenec, kazatel nebo novinář. Příklady není nutné vyjmenovávat, abychom uznali, že většinou jde o selhání jedince, a nikoliv o programový organizovaný útok.
Výše uvedené určitě ví i Jiří Paroubek. Musí být veden zlým úmyslem, když vydá prohlášení, v němž útok na svého kolegu označí za ohrožení svobody a demokracie. Prstem přitom ukáže na Lidové noviny, MF DNES a Hospodářské noviny jako na myšlenkové původce znejišťování "naší mladé demokracie". Jiří Paroubek se tak nedopustí ničeho jiného než další sprosťárny a manipulace.
Mohl by si vzpomenout, že to byla právě ČSSD a její zahraniční poradci, kteří na českou politickou scénu zavedli konfrontační a útočnou volební kampaň. Také by mu mohl někdo z jeho týmu pošeptat, že chyby nejsou všude jinde než v Lidovém domě a že on a jeho strana leze části populace značně na nervy.
