Něco je na obou argumentech, ale je tu i třetí: odhlédneme-li od celostátní či krajské politiky a podíváme-li se do obcí, vidíme jiný obraz. Z 6200 českých obcí jich má asi 1100 v čele starostku.
To je podíl téměř 18 procent a z genderově korektního pohledu se blíží "kritické menšině" stanovované na 20, 30 či 40 procent. K ideálu to má ještě daleko, ale toho podílu - vyššího než v západní Evropě - je dosaženo bez použití kvót.
Genderové kvóty ilustrují, jak se liberalismus posunul od rovnosti šancí k rovnosti výsledků. Chcete ženy v politice? Dejte jim rovnou šanci s muži, říkalo se ještě před půlstoletím. Chcete ženy v politice? Dejte jim kvóty, jinak rovnost v jejich zastoupení nenastane, říká se dnes.
Čtěte více |
Leckde fungují, ale přinášejí s sebou kouzlo nechtěného. Třeba tak, že požadují, "aby alespoň 40 procent kandidátů/tek na volební listině byly ženy" (švédská politoložka Drude Dahlerupová). S tím, že jistou část kandidátek tvoří ženy, souhlasí snad každý, mnozí dokonce řeknou, ať se kandidátky rekrutují ze samých žen, ale teď vážně.
Proč je u nás tolik starostek? Ta otázka může znít bizarně, týká-li se zatím jen osmnáctiprocentní menšiny, ale je důležitá. Je to tím, že ten džob není pro muže atraktivní? Nebo tím, že ženy se v něm prostě prosazují i bez kvót? Získáme-li jasnou odpověď, budeme mít jasněji i ve věci genderových kvót pro parlament.
