Pokud jde však o celou Evropskou unii, ta je rozdělená. A podle toho také vypadají některé reakce na dění v pásmu Gazy. Tedy spíše nevypadají. Například Izraelem zřízenou vyšetřovací komisi, která se bude zabývat izraelským útokem na loď aktivistů, se zatím sedmadvacítka rozhodla nehodnotit. Radši.
Ve svém prohlášení EU pouze uvedla, že okolnosti incidentu musí být "zcela vyšetřeny, okamžitě a objektivně". A že komise by měla mít i mezinárodní zastoupení, což už Izrael potvrdil. Zda ale panel expertů, který židovský stát sestavuje, odpovídá představám Bruselu, je těžké říci. Jak napsal server EUObserver.com unie se rozhodla počkat s nějakým vyjádřením na to, až uvidí, jak bude vyšetřování probíhat. Zatím si nechce ani jednu ze stran rozházet. "Nebyla zde ochota tento krok (vytváření komise) schválit, ale ani ho odmítnout," citoval server nejmenovaného diplomata po pondělním jednání ministrů zahraničí v Lucemburku. "Takže zatím počkáme a uvidíme, jak to bude fungovat v praxi," dodal tento zdroj.
Názor druhé strany sporu je ale zřejmý. Turci, jejichž občané se stali oběťmi útoku, i Palestinci již izraelské vyšetřování zkritizovali. "Vůbec Izraeli nevěříme, že povede objektivní vyšetřování," nechal se slyšet turecký ministr zahraničí Ahmet Davotuglu. "Rada bezpečnosti OSN žádá mezinárodní vyšetřování s izraelskou účastí a ne naopak," doplnila ho pak Leila Šahídová, palestinská velvyslankyně při EU.
Neshody uvnitř EU v případě Izraele nejsou ničím novým. Na jedné straně jsou tu Češi, kteří byli k této zemi vždy velmi vstřícní. Židovský stát má ale velmi loajálního spojence i v Německu, Polsku, Slovensku či Rumunsku. K této skupině by se mohlo přiřadit ještě Nizozemsko a Británie. Unijní jižní křídlo, tedy Itálie, Španělsko, i Francie a také Belgie či Švédsko, byly naopak vždy k Izraeli hodně kritičtí. Důvod? Humanitární a pacifistické pohnutky či politický pragmatismus. Mnohé země mají své obchodní zájmy v arabském světě a na druhou stranu i obavu z domácích přistěhovaleckých menšin.
Francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner by ale chtěl, aby Evropská unie hrála v pásmu Gazy větší roli. Například aby to byla ona, kdo bude kontrolovat zboží, které je na lodích posíláno do zablokovaného pásma Gazy. V tom případě ale EU nemůže jen tak přešlapovat a být bez názoru. Ale jak se na nějakém názoru shodnout? Dá se vůbec v tomto případě vytvářet nějaká společná zahraniční politika EU?
