A hlavně filmové dotace dávno existují a sama tato dávná existence je hlavním argumentem pro ně. Ale protože udělovat jedné profesi finanční výhody je vždy trochu trapné, je třeba vymoženou protekci zahalit vyšším zájmem.
V tomto případě tedy nebudou lidé dotováni za to, že provozují své řemeslo, ale za to, že vytvářejí díla posilující českou či evropskou identitu. Kdyby chtělo ministerstvo kultury udělovat cenu za českost, byl by to šovinismus. Ale když jde o Evropu a (hlavně) o peníze, snese se všechno. Takže důležitou přidanou hodnotou projektu je vymýšlení elaborátů zdůvodňujících, že i Hellboy zmnožuje evropské hodnoty, o nichž žadatelé i posuzovatelé vědí, že to jsou kecy. Činnost hodná opravdových tvůrců.
Hlavním důvodem, proč se s pobídkami smířit, je, že je zavedli jiní, kteří nám teď přetahují byznys. Posilovači evropské identity ovšem zapomněli, že základním principem evropské integrace je odstraňování překážek. Proto se celní politika a ochrana hospodářské soutěže přesunula na evropskou úroveň, aby si země nemohly nepoctivě konkurovat.
Největší ironií zvláštního režimu panujícího v kinematografii je, že fedrování evropskosti tu jde ruku v ruce s fedrováním nefér konkurence.
