Až příliš mnoha lidem připomíná, že vzepřít se tomu nejtvrdšímu komunismu dokázala jen hrstka. Proto se té hrstce s oblibou předhazuje, že prolila nevinnou krev. S Milanem Paumerem zemřel odvážný člověk, který se s bratry Mašíny dokázal prostřílet na Západ, tak může znít většinový názor. Ale byl Paumer hrdina? Tady už konsenzus drhne.
Svým způsobem je dobře, že Paumer odešel při nástupu nové vlády. Alespoň uvidíme, zda Topolánkův vztah k Mašínům byl jen jeho osobní "úlet", nebo zapustil jakési símě úcty k hrdinům. Bude zajímavé sledovat, zda na Paumerův pohřeb do Poděbrad dorazí Ctirad a Josef Mašínovi. A ještě zajímavěji vyzní případná účast státu.
Vyšle tam premiér Nečas nějakého delegáta? Nebo ministra? Či dokonce sama sebe?
Premiér Topolánek by na ten funus asi šel. Právě on označil v září 2007 Mašíny za hrdiny. On předal v březnu 2008 Paumerovi a Mašínům svou soukromou medaili. Byla pak jen náhoda, když Martin Barták v říjnu 2009 vyznamenal Zdenu Mašínovou Zlatou lípou ministra obrany? Jisté je, že v posledních letech se zdejší vztah k nejednoznačným hrdinům začal měnit.
Snad nám dochází, že vedle mučedníků potřebujeme i domácí hrdiny a že ti v ryzí podobě jaksi nejsou po ruce. Víte snad o někom, kdo se postavil se zbraní komunistům a sám se vůbec neušpinil? Topolánkův mašínovský odkaz zní takto: buď vezmeme Mašíny takové, jací jsou, coby symbol protikomunistického odboje, nebo je vytěsníme, ale s nimi i celý třetí odboj. Buď jedno, či druhé, ale obcházet je nemůžeme.
Topolánek je už pryč. Odešla s ním i jeho sázka na hrdiny, jíž nahrazoval své intelektuální a odborné nedostatky? Uvidíme. Teď je před námi Petr Nečas a pohřeb Milana Paumera. Naváže na to, co začal Topolánek, nebo se vrátíme k nezájmu?
