Není, ani náhodou, a kdo by o tom snad pochyboval, ať si přečte včerejší slova ministra obrany Vondry: "Nebude to žádná velká smlouva, nepůjde se s tím ani do parlamentu."
Až z dnešního pohledu naplno vidíme, jaká je škoda, že projekt radaru v Brdech neprošel ve sněmovně a nestála za ním většina obyvatel. Pak bychom totiž mohli říkat, že i když radar prezident Obama odtroubil, vůle k protiraketové obraně je součástí české politiky. Zatímco teď můžeme jen konstatovat, že když Česko zájem o radar neprojevilo, máme jen neplnohodnotné centrum výstrahy.
Nesvádějme to na Obamu, ale hlavně na sebe. V Polsku a Rumunsku budou rakety, v Turecku radar, u nás dva počítačové terminály. Je to pěkný závěr klasické české uličky: Jak se podílet na americkém protiraketovém štítu, ale přitom se od něj neušpinit.
PETRÁČEK: Štít, který nešpiní
Když byl premiérem Topolánek, svou státnickou filozofii shrnul v rozhovoru pro Respekt takto: „Jsme v NATO, v EU, schengenské dohodě, máme vyvážené ekonomické vztahy s Německem a Ruskem. Už nám chybí jen americká vojenská přítomnost, abychom byli opravdu spokojeni.“ Teď víme, že místo amerického radaru u nás bude jen středisko včasné výstrahy. Je to ta americká přítomnost, kterou jsme chtěli?
