Důvod je zjevně ve složení strany. S tou, kterou komunisté v roce 1948 schramstli, má společného prd. Všichni už, čerchmanti, umřeli. V prázdné skořápce se usalašila skupina stalinistů s lidskou tváří z levého křídla OF, dále (a to hlavně), normalizační komunisté z nejnižších pater KSČ, kteří v popřevratové panice vyskákali z oken, aniž by si příliš ublížili. A pak skupinka nešťastných nostalgiků, usilujících obnovit slávu někdejší ČSSD podobně, jako Koruna česká by ráda obnovila zašlou slávu české monarchie.
Události Bohumila Doležala
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz
Je zjevné, že podobné společenství dokáže zvládnout jen nestydaté, arogantní a náležitě sprosté individuum. Vzhledem k limitům takto ustrojených vůdců se ve straně po nedlouhé době zvedne jakési tiché brblání a nakonec se jejich spolupracovníci vysloveně třesou na to, až führer, tedy přesněji lídr, klopýtne a bude ho možné dorazit (v tom jsou nepodcenitelné zbytky normality v ČSSD). Zatím se vždycky dočkali. Následuje, bohužel, opět jen blátivý chaos, přitahující spasitele jako zkažené maso masařky.
Z dnešního Práva vyplývá, že jeden je už na obzoru. Budete se divit, ale jmenuje se David Rath. Jeho cíl je jasný: "Sociálně tržní hospodářství a stát veřejných služeb". Zatím jsme si na něj v Evropě půjčovali, tuto techniku je nyní třeba inovovat. Základnou sociálně demokratické politiky je střední třída: především lékaři a policajti (zlomyslné poznámky si odpustím), dále i učitelé, lidé pracující v kultuře a v sektoru veřejných služeb. Ti musí tvrdě pracovat, ostatní stejně nebo více majetní se naopak zdaní, až se z nich bude kouřit. Jednoduchá technika, díky níž záhy dohoníme a předhoníme lidovou Čínu.
Pokud jde o domácí poměry, s odpůrci "se budeme muset poprat" (souboj s Miroslavem Mackem nebyl zcela přesvědčivý, ale předpokládám, že pan Rath se od té doby zdokonalil v bojových uměních, a kromě toho bude mít k dispozici dobře placené policajty). To není žádná nulová tolerance (jistěže ne).
Potud David Rath. Nešťastná sociální demokracie! Náš politický systém ji potřebuje, ale ne s Milošem Zemanem, Jiřím Paroubkem nebo Davidem Rathem v čele. Jak těm nešťastníkům pomoci? Bohužel, nejde to, museli by si pomoci sami. A je zatím zcela jasné, že to nedovedou. Máme se tedy na co těšit.