Ostatně kdyby zvítězila v parlamentních volbách levice, patrně by tuhle instituci zrušila. Byla by to škoda, Herman se, podaří-li se mu zpacifikovat tlupy znepřátelených zaměstnanců, může pokusit tuhle instituci zcivilizovat a alespoň co do pověsti ji zařadit do vědeckého mainstreamu. Leckdo bude Hermanovi vyčítat, že není historikem, a proto nemůže profesionálně posoudit práci svých podřízených.
Soudě podle míry a četnosti protestů v ústavu se lze spíš obávat, zda je od nástupu Jiřího Pernese po příchod nového ředitele co posuzovat. Ústav potřebuje manažera a psychologa v jedné osobě. Za prvé je zaměstnancům nutno vysvětlit, že jsou placeni za práci, nikoli za demonstrování svých názorů a za kádrování nadřízených, a za druhé se ředitel nevyhnutelně bude muset s některými zaměstnanci rozloučit. Že
by se tohle obešlo bez petic, je čistě hypotetické. Zde se může osvědčit Hermanova zkušenost mluvčího biskupské konference, jeho praxe při veřejném vystupování za implicitně politickou instituci, která se do politiky nechce, a přece vždy "musí" nějak vměšovat. ÚSTR na tom není jinak, přejme mu štěstí.
