Dobře by hlavně bylo, aby už ta řež skončila. Faulovaly v ní obě strany. Žáček těsně před odchodem zbavil své podřízené mlčenlivosti, asi aby řekli, co nehezkého vědí o chování jeho nástupců.
Ti zase o protistraně šířili takové prokazatelné lži, jako že dovolila brakovat důležité spisy, třebaže ty spisy utrpěly škodu dávno před Žáčkem.
Dnes však není nejdůležitější, která z obou znesvářených frakcí bude uznána za ošklivější, ale jak nám ÚSTR bude sloužit. Boj o ústav byl totiž kromě politiky a osobních bitev také soubojem dvou koncepcí: má to být spíš servis pro veřejnost, který přístup k archivům komunistického represivního aparátu zdemokratizuje, nebo další badatelská pevnost, jejíž zaměstnanci občas laikům předžvýkají poznání?
K té první, demokratizující koncepci, měl Žáček oproti svým nástupcům přece jen blíž. Herman se k ní slovně a teď už už i činem, jakým by bylo povolání Žáčka, hlásí také. A to je dobrá zpráva.