Lidovky.cz

PALATA: Lidice 1942, Postoloprty 1945

Evropa

  10:04
Mám europoslance Jana Zahradila rád. Mám rád inteligentní lidi a Jan Zahradil inteligentní je. Některými názory, například svého času na registrované partnerství, nebo pochopením toho, že by Česko mělo ratifikovat Lisabonskou smlouvu, dokázal jít často proti proudu v ODS i proti Václavu Klausovi, což mu myslím pan prezident neodpustil.

Dřevěný kříž někdo postavil v noci na středu v místě hrobu Němců u Dobronína. foto: ČTK

Mám Jana Zahradila rád, ale názorech na mnoho věcí se s ním neshodnu. Evropskou unií počínaje a pohledem na Německo a jeho roli v Evropě nekonče. Přesto si ho, kdykoli k tomu mám příležitost vyslechnu a vedu s ním polemiku, která bývá většinou takovým příjemným zpestřením dne.

Jan Zahradil se v těchto letních dnech naštval. Naštvanost není nikdy dobrý základ pro psaní, protože se vám to může zvrtnout, jinak, než jste vlastně zamýšleli. Jan Zahradil napsal důležitý článek, jeden z nejzajímavějších, které jsem kolem objevení hromadného hrobu u Jihlavy četl.

Téměř s ničím, co je v něm napsáno nesouhlasím. Ale základní úvaha, tedy zda odkrývání českého vraždění Němců v prvních mírových dnech a měsících po druhé světové válce nepovede k smazání rozdílu mezi viníkem a obětí, je věcí hodnou zamyšlení.

Bohužel ji Jan Zahradil shazuje hned na začátku větami typu, "vidím Bernda Posselta jak potěšeně pochrochtává" a to, co se děje kolem Dobronína označuje za "humbuk".

Pana Posselta jsem neslyšel pochrochtávat a to, co k Dobronínu vydal, bylo to nejslušnější, co v Německu a Rakousku k masakru vyšlo. To spíše rakouské noviny si na vraždících Češích v prázdninovém čase smlsly.

Čtěte také

Možná proto, že Rakušané odmítali na válce na své území sudetské Němce z Česka přijmout (technicky vzato vlastně "rakouské Němce") a třeba na obětech známého "pochodu smrti", který nevpustili na své území, nesou rakouské úřady velký podíl.

Na rozdíl od Jana Zahradila si já myslím, že ty temné poválečné měsíce musíme vyšetřit a odkrýt, ne kvůli Němcům, ale kvůli sobě. Vraždění poražených Němců, české poválečné koncentráky, divoké vyhánění, o tom všem je třeba mluvit, abychom to dokázali pochopit.

Ty měsíce jsou temná kapitola našich dějin, je to pomsta, krutá a svým způsobem i zbabělá. Pomsta oběti zrady, násilí a ponižování. Přesto to byl a je zločin. Náš český zločin na Němcích, na nás samých.

A já toho lituji a myslím, že toho lituje i Jan Zahradil, jen prostě v té své naštvanosti nedokázal napsat. A stejně jako on jsem rád, že se konečně točí film Lidice. Ale doufám, že jednou my Češi dokážeme natočit i film Postoloprty, kde Češi týdny po válce bez soudu zavraždili 763 německých mužů a chlapců.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.