Celý příběh však obsahuje řádnou dávku ironie. Když se v devadesátých letech Rumunsko začalo hlásit do západních struktur, vystupovala Paříž jako jeho hlavní přímluvce.
Věřila asi, že si tím Bukurešť zaváže k podpoře svých pozic, třeba až se bude dohadovat nějaká konkrétní zahraničněpolitická pozice EU.
Po zamýšlené ose dnes není ani vidu. Sarkozy Rumunům vyhrožuje, že by jim mohl zablokovat jednou už slíbený vstup do schengenské zóny. Blokovat v Evropě bez hranic chudé návštěvníky z východu, kteří chtějí přijet na návštěvu, ovšem dlouho nepůjde.
Paříž si bude muset přiznat, že grandiózní politické projekty s sebou mohou nést nezamýšlené vedlejší náklady.
