Na fungování Nečasova kabinetu budou mít zásadní vliv vztahy mezi klíčovými hráči koalice. Kdo ti klíčoví hráči jsou? A proč ze sebe mají takový strach?
Ve středu zasedalo devítičlenné vedení koalice, takzvaná K9. Osmdesát procent času si brali slovo Petr Nečas s Miroslavem Kalouskem, patnáct procent času mluvil Vít Bárta, na ostatních šest účastníků zbylo tedy nějakých pět procent. Karel Schwarzenberg část schůze prospal, chvíli ho dokonce bylo slyšet, jak chrápe, a zapojil se teprve na konci. Tentokrát byla dominance premiéra a ministra financí svým způsobem logická, vyříkávali si totiž své spory posledních dní, jak unikaly do médií. Jenže stopáž ze středeční K9 je pro poměry v koalici typická.
Vtipálek jde na balkon Pokud jsou ve vládě tři strany, měli by politiku mezi sebou dohadovat tři předsedové. Je veřejným tajemstvím, že mocenský trojúhelník v této koalici netvoří Petr Nečas s Radkem Johnem a Karlem Schwarzenbergem, ale s jejich formálními podřízenými Vítem Bártou a Miroslavem Kalouskem. Model ceremoniálních předsedů má samozřejmě svá úskalí a trvat na něm by asi bylo nepraktické. Už během jednání o sestavení vlády mezi třemi předsedy (v politické hantýrce K3) se stávalo, že nejistý John vycházel pro názor strany na balkon za Vítem Bártou, asi tak, jako zoufalí maturanti chodí hledat odpovědi na záchod.
Schwarzenbergovi, který má svou důstojnost a za Kalouskem nechodil, v situacích, kdy podle názoru prvního místopředsedy ustoupil příliš, nezbývalo, než svůj názor po jeho intervenci měnit ex post. To je podstata známého sporu z konce června, v němž předseda TOP 09 zpochybnil, že by si už dohodli rozdělení křesel ve vládě podle poměru 6-5-4, a Nečas v odpověď vytáhl papír se Schwarzenbergovým podpisem. V jedné věci jsou si Radek John s Karlem Schwarzenbergem podobní.
Při vládních i´ koaličních jednáních sehrávají part vtipálků. Když se John na schůzi vlády musel nějak vypořádat se škrty ve svém rozpočtu, teatrálně si povzdechl, že snad bude muset protikorupční strategii psát "sám a na psacím stroji". Schwarzenberg při jednání o porodném navrhl, prý s ohledem na rovnost pohlaví, skočné pro otce, kteří by si udělali dítě s druhou partnerkou. Když měli ministři hlasovat o zákonu o krmivech, napadlo ho, že by se místo zvedání rukou mohlo mečet a chrochtat.
Přesto je mezi oběma humoristy jeden podstatný rozdíl: zatímco o podřízeném vztahu Johna vůči Bártovi se mezi zasvěcenými nepochybuje, Schwarzenberg není Kalouskův podřízený, ale spíše něco jako starší otec, který se o svého dospělého syna zajímá jen občas.
Když mocnář promluví Zatímco Schwarzenberg rutinně dělá to, co se od šéfa politické strany čeká, totiž zaujímá stanoviska i k obecně politickým tématům, Radek John zpravidla mlčí, snad proto, že zatím evidentně tápe i v jemu svěřeném resortu. Zprávy, že se porad na vnitru a o vnitru účastní také ministr dopravy Bárta, potvrzují mimo záznam i někteří véčkaři. Málokdo ale promluví tak přímočaře jako ministr školství Josef Dobeš, který pod Bártou pracoval v jeho firmě ABL a pro svého bývalého šéfa má jenom obdiv. Když ho konfrontuji s novinami, v nichž Bártův vliv na Johna rozebírají na první straně, Dobeš se jen usměje: "Radím vám Víta Bártu nepodceňovat. On jde teď nahoru a Radek John jde trochu dolů. Je to dáno výchozí pozicí obou a vůči Radkovi trochu nespravedlivé, poněvadž Radek byl naše vlajková loď a všechna palba se snesla na něj. Ale je to takhle asi průhlednější."
Bárta na sebe za první měsíc vládnutí dokázal strhnout takřka veškerou pozornost, která je v médiích jeho straně vyměřena. Hýří nápady, vede válku proti nepopulárním a předraženým stavbařům dálnic, a i ve vládě jako jeden z mála dokáže pohovořit k většině témat.
Na rozdíl od Johna, o němž kolují spekulace, kdy to na vnitru vzdá a udělá místo rovnou dlouholetému majiteli bezpečnostní agentury Bártovi, se Schwarzenberg těší obecné autoritě a je zřejmé, že když chce, prosadí si svou i proti Kalouskovi. Potíž je v tom, že chce málokdy. Nejvíc ho zajímá jeho vlastní resort, tedy zahraniční politika, kde přitom své zájmy dokáže prosazovat důrazně. On to byl, kdo na Kalouska tlačil, aby TOP pohrozila vypovězením koaliční smlouvy kvůli příliš mocnému státnímu tajemníkovi pro EU. Když se sestavoval seznam ambasád ke zrušení, prosazoval své představy jak proti koaličním partnerům, tak i proti Hradu, kde chtěli šetřit spíš na Pobaltí nebo třech misích v Paříži (ambasáda, OECD, UNESCO) než na subsaharské Africe.
Celý text naleznete v sobotním vydání deníku