Dnes by mohla v západočeských Pramenech správkyně z ministerstva vnitra postupovat rychleji a cílevědoměji.
Ovšem jestliže se dnes vznáší nebezpečí finančního kolapsu v různé míře nad čtyřmi desítkami obcí, je toto číslo třeba vnímat v kontextu. A ten je takový, že naprostá většina českých obcí, jichž je přes 6200, hospodaří přiměřeně (nikoli náhodou se také obecní zastupitelstva dlouhodobě těší větší důvěře než parlament i vláda). Takže lze pochopit, že uzákonění nucené správy obcí se neprobojovalo mezi legislativní priority. Menší zastrašovací kampaň, při níž se ministerstvo financí v době rokytnického bankrotu postaralo o to, aby si každý osvojil poznatek, že stát za závazky obcí z ústavy neručí, sehrála svou výchovnou roli.
Z hlediska samosprávy jakožto laboratoře demokracie jsou zajímavé dva modelové příklady zadlužování: zvelebená obec se starostou, který je populární, protože občané o dluhu nevědí – vždy, když politik mluví o "investicích", je třeba se mít na pozoru, protože ty investice možná směřují do jeho popularity. A obec tak zadlužená, že si její občané nechtějí vládnout. Co by dluh, jakým jsou obtíženy Prameny, znamenal v měřítku celé země?
