Ministr financí se rozhodl politicky atraktivní Akademii ochránit před rozpočtovými škrty na úkor ostatních vědeckých pracovišť. Vláda to neschválila, ale Kalousek už měl odpracováno – zainteresovaní měli příležitost si všimnout, kdo chtěl přilepšit těm jediným opravdovým vědcům.
Také prezident se rozhodl využít na maximum páku, jež se mu ocitla v ruce díky tomu, že jsme byli poslední štací ratifikace Lisabonské smlouvy, a vymohl pro Českou republiku výjimku z platnosti nového katalogu evropských práv.
Čtěte více |
Žel, také u jeho výdobytku se ukazuje, že vlastně nikdy neexistoval. Příslib, který úřednická vláda loni vyjednala, nám připadal neprůstřelný, ale byl fakticky velmi vágní. Takže teď hrozí, že jej úředníci převedou do řeči smluv tak, aby dali příležitost parlamentu kterékoli členské země náš protokol odmítnout.
Politicky se věc mohla vyvíjet líp, kdyby prezident z mnoha dobrých důvodů pro odmítnutí Listiny neakcentoval právě nároky vystěhovaných Němců. A ještě se může vyvíjet jinak, pokud diplomaté z Černína nebudou jen trpně přistupovat na to, co jim kolegové z agilnějších zemí předloží. Unie funguje tak, že všechno jde, když se chce – a když se nechce, neplatí nic.
