A francouzština? Ta prý podle něj nepřipadá v úvahu. Nutno říct, že i podle statistik unijních dokumentů velká většina z nich vzniká v angličtině a ve francouzštině jich je čím dál tím méně. A to Paříž znepokojuje. Jenže jak proti tomu bojovat?
Anglo-francouzské spory rozdmýchal belgický regionální ministr školství Pascal Smet, který je Vlám. A jeho slova byla pro frankofonní Valonsko opravdovou "ťafkou". Podle něj by se totiž vlámské děti ve školách neměly jako druhý jazyk učit francouzštinu – aby porozuměly druhé části obyvatelstva Belgie - ale angličtinu. Navíc ani celkově by prý francouzština neměla být jedním z belgických oficiálních jazyků. A Smet zašel ve svých prohlášeních ještě dál – Shakespearův jazyk byl měl zcela v Evropské unie nahradit ten Molierův.
"Mam pocit, že motor evropské integrace se zadrhává. A jedním z důvodů je, že nemluvíme stejným jazykem (podle mě není problém v rozdílných jazycích, ale spíš v rozdílných názorech, ale budiž – poznámka autorky). Proto tedy můj požadavek na společných evropský jazyk," citoval Smeta britský list The Daily Telegraph. "A přijde mi logické, že by to byla angličtina, která je již využívaná jako lingua franca v mezinárodní ekonomice a politice. Francouzsky se nemluví všude ve světě a angličtina se teď stává opravdu globálním jazykem," dodal vlámský ministr. Valony Smetovy výroky pobouřily. "Tato nešťastná slova určitě nepomohou vylepšit vztahy mezi vlámsky a francouzsky mluvícími občany země," reagovala Marie-Dominque Simonetová, valonská ministryně školství.
Teď ale nechme stranou belgický problém a podívejme se na Smetův nápad související s Evropskou unií. Pravdou je, že Francouzi jsou již pár let znepokojeni z toho, jak je angličtina na vzestupu. V Evropské komisi se ještě před nedávnem mluvilo na tiskových konferencích jen francouzsky a její tehdejší předseda Jacques Delors (v letech 1985 až 1995) nechtěl o tom, aby mluvil pro britskou televizi anglicky ani slyšet. Za Romana Prodiho (1999 až 2004) začala angličtina jasně vést. Nyní José Barroso, pokud jde třeba o tiskové konference, mluví jak francouzsky, tak anglicky.
Pomyslné vítězství angličtiny naznačují i statistiky. Podle údajů z roku 2009 vzniká 75 procent pracovních dokumentů v EU v angličtině, před deseti lety to přitom bylo jen 55 procent. Originálních francouzských dokumentů je pak jen osm procent, zatímco před deseti lety to bylo 32 procent. Nicolas Sarkozy by tedy měl zabojovat, aby tento nepříznivý trend zvrátil....
Zajímavý v této souvislosti je výsledek ankety, kterou jsem našla na jedněch internetových diskuzních stránkách. Otázka zněla: Potřebuje Evropa společný jazyk? Nejvíce lidí, 35 procent, říká, že ne. Angličtinu prosazuje 32 procent, zatímco francouzštinu pouhá tři procenta. Celých 34 procent lidí si myslí, že by měl vzniknout nějaký nový jazyk – aby si jedna či druhá strana nepřipadaly ukřivděné. Proč ale vytvářet něco nového, když tady máme třeba esperanto. Někteří jeho zastánci již dlouhá léta propagují, aby se stal společným jazykem EU právě tento "mezinárodní jazyk". Prý by to při domluvách v rámci sedmadvacítky ulehčilo všem situaci a navíc lidé nadaní na jazyky (což unijní úředníci jsou) by si ho lehce osvojili. Takže Kiu parolas francan? Kiu scias la anglan? Vivu Esperanto!